POVÍDKA: Není sen jako sen

Po delší době jsem zase napsala jednu povídku. Tedy, já tuhle povídku napsala už někdy v říjnu - učila jsem se zrovna psychologii a byla jsem v pasáži o lucidních snech. Samozřejmě je povídka smyšlená, odzkoušeno to nemám, nevím, jestli by se něco takového mohlo stát. Je to čistá fikce, vlastně jen tak na oddych.

Netuším proč, ale co jsem si za poslední dobu přečetla své staré povídky, tak musím říct, že se mi fakt líbí. Nevím proč. Že bych se fakt zlepšila a byla se svým stylem psaní spokojená? Nemám nejmenší tušení, to musíte asi posoudit vy. Tahle je navíc opravdu hodně krátká, takže vám nezabere moc času, kdyby byla hrozná...

POVÍDKA: Zamilovaná hypnotizérka

Zdroj obrázku

Po delší době jsem napsala povídku, která mi samotné připadá jakž takž smysluplná - předtím to byl původně horror, z něhož se nakonec vyklubala komedie. Nicméně učiteli Tvůrčího psaní se podle všeho líbila, jenže já se tak neskutečně styděla, že jsem nedokázala vymyslet něco lepšího, že jsem se tam bála přijít a tu povídku přečíst.

V každém případě povídku s názvem Zamilovaná hypnotizérka jsem napsala do soutěže na blogu adrisbooks.blogspot.cz a jak už si asi domyslíte, výhrou byla stejnojmenná cena, tedy kniha Zamilovaná hypnotizérka od Liane Moriarty. Tahle se mi kupodivu i líbí, navzdory tomu, že jsem ji psala na poslední chvíli - neposílala jsem ji však hned po napsání a nechala jsem ji pár hodin uležet, vyhnít. No, to by bylo asi na úvod vše, přeji vám příjemné počtení. :-)

Opičí vražda

Tahle povídka, lépe řečeno rychlopovídka, je důsledkem jedné facebookové konverzace o tom, jaký je administrátor Blog.cz blb, že kvůli němu v jednom kuse někdo odchází. A že za všechno (bez výjimek) může Standa. Bez debaty.

Předem upozorňuji, že nic z toho se nikdy nestalo a ani do budoucna nestane (pokud nezačnu ovládat opice :-D). Každopádně, je vážně jen pro zasmátí, neberte ji vážně, není výsledkem několika hodinového snažení, doopravdy je psána jen z legrace. A možná je (určitě!) trochu trapná, přesto si ji sem odvážím dát. Nejspíš by se hodilo varování, že v jejím průběhu vás může postihnout smrt smíchy. Dovolte mi tedy, abych vás k tomu vrcholu trapnosti pozvala. Impulzem k jejím vzniku jí byly nedávné události - vyhození z AK na blog.cz a útěk opicí z olomoucké ZOO.

Láska z obchoďáku.

Poslouchala jsem zrovna hudbu v rádiu.
Hráli moji oblíbenou písničku od Carly Rae Jepsen, Call Me Maybe a já si ji prozpěvovala do rytmu. Nikdy jsem neměla hudební sluch, ale vždy jsem ráda zpívala. Rodiče a kamarádi si často zacpávali uši jak nejsilněji to šlo, ale mě to nepřinutilo nezpívat. Ba naopak. Zpívala jsem ještě raději a hlasitěji a zpívám doteď.
Přítel Sam Gruberger raději vypadl pryč z baráku, ale to mi absolutně nevadilo. Měla jsem čas na sebe a na svůj zpěv, který mi Sam někdy i pochválil. Přiznal se, že mu zní, že se stále zlepšuji a že bych se někde mohla přihlásit a tak jsem ho poslechla.. V našem obchodním domě Tesco se měl zítra konat jeden konkurz na muzikál a tak jsem se rozhodla, že to zkusím. Kdyby Sam věděl, co se mu stane, tak by mi to ani neporadil.

Skutečná láska.

Do prvního článku, napíšu to, co mě baví a čeho se nemůžu víc než nabažit - povídky. Miluji psaní, miluji svoji fantazii při vymýšlení zrovna romantických povídek, které tu zejména budu psát. Doufám, že to, co vyplodím, někoho bude zajímat a že najdu nějaké nové čtenáře :) Mé romantické povídky jsou nejčastěji v ich formě, protože tak se do příběhu lépe vžiji, ale píši i nějakou tu er formu.
Povídka je věnována obětem hurikánu Sandy.