čtvrtek 10. srpna 2017

RC: Plíseň - Siri Pettersen

Hirka se vrací. A cestuje do našeho světa. 

Originální název: Råta
Český název: Plíseň
Autorka: Siri Pettersen
Překladatelka: Jitka Jindřišková
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2017
Vazba: pevná
Počet stran: 456 s.

Na obálce druhého dílu ze série Havraní kruhy – Plíseň – nalézáme zobák. Ten má pro knihu a pro havrana velmi zásadní význam. Jak každý bystrý čtenář pochopí. A jak to ostatně dojde i každému malému dítěti. Obálky Havraních kruhů jsou morbidní – u prvního dílu jsme se dívali na useknutý ocas, tentokrát je to zase zobák uhynulého ptáka. Nějakým zvláštním způsobem se mi tyhle obálky líbí, jsou takové nezvyklé, originální… takže za tohle rozhodně palec nahoru.


Řadím se k lidem, kterým se Ódinovo dítě až tak moc nelíbilo. Nezaujalo mě tak, jako tomu bylo u Jiskry v popelu, kterou jsem zhltla za jeden víkend – i když tomu bezpochyby tak bylo i proto, že jsem při škole měla mnohem víc času na čtení než při práci. Takže když se poohlédnu k prvnímu dílu, jsem rozhodně #teamjiskra. Druhý díl Havraních kruhů v sobě však nesl něco jiného. Něco, v co jsem doufala, když jsem se rozhodla si ho přečíst navzdory mým pocitům z dílu prvního. 

 Překvapilo mě, jak moc mě to bavilo. Ono je to tak, že když jsem zjistila, že se druhý díl bude odehrávat v našem světě, byla jsem i z toho důvodu rozhodnuta dát tomuto příběhu druhou šanci s tím, že všechny okolnosti ohledně Ymslandy pochopím snáz. 


Na konci prvního dílu Hirka prošla skrz Havraní kruhy do našeho světa. Ódinovo dítě se vrátilo zpátky mezi své. Jak ale Hirka brzy zjišťuje, ani tady ji nikdo nevítá s otevřenou náručí. Nebyla dcerou, kterou by někdo postrádal. Po pravdě netušila, kde by v takovém velkém světě mohla najít své biologické rodiče. Navíc se jí neskutečně stýská po Rimem a uvědomuje si, že ani do našeho světa tak úplně nepatří.

Naproti tomu se ale Rimemu stýská po Hirce, ten se ale utěšuje tím, že její odchod alespoň zahnal nábyrn, mrtvorozené. Nicméně se z její ztráty ani nestihne vzpamatovat a pomalu zjišťuje, že tak jednoduché to nejspíš nebude a Hirka z jeho života odešla úplně zbytečně. Což je vlastně ‚spoiler‘, který najdete v každé druhé recenzi, ale napsat jsem to musela. Alespoň kvůli tomu, abyste věděli, o čem v knize zhruba jde.


Hirka k nám přicestuje i se svým havranem Kurem, který však onemocněl a ona se bojí, že umře a že už na tomhle světě bude definitivně sama. Pak se mu stane zcela nečekaná událost… a ta událost mi přijde jako neskutečná ironie. Protože to, že se prakticky u plísně znovu rodí Vidoucí, skutečně ironie je. Konec spoileru. 


Upřímně řečeno jsem ráda, že jsem si pamatovala i děj prvního dílu a tím druhým jsem si ho jen osvěžovala, přesto mě to ale celkem zarazilo. Myslela jsem si, že budu tápat a nebudu si nic pamatovat, že se v příběhu budu ztrácet… ale ono ne, dokonale jsem se v něm orientovala.

Navíc autorka druhý díl obohatila i o vyprávění z jiné strany než od Hirky a tak se právě prostřednictvím Rimeho dostáváme do Ymslandy, kde má Rime zdědit stolec po babičce. Jenže srdce mu stále bije pro to, být Kolkaggou, povinnosti Nosiče havrana nejsou úplně pro něj.


Velkou roli v Hirčině novém životě hraje i Otec Brody, což je velice chápavý muž, který Hirku i s jejím havranem ubytoval v kostele. Když to však s Kurem začne být vážné a od Otce Brodyho se dozví, že mu nikdo nemůže pomoct, rozhodne se odejít, aby jim nepřidělávala problémy. 

No, a jak je již u druhých dílů zvykem, i tady se připravujeme na jakýsi konečný úder, který přijde v závěrečném díle trilogie. Ačkoli obyčejně jsou druhé díly horší než začátek, tady to rozhodně hodnotím obráceně a zatraceně se mi to líbí. 

Já jsem rozhodně ráda, že jsem si druhý díl přečetla a že jsem se na to nevykašlala, jelikož bych přišla o vskutku skvěle podaný příběh. Krom toho se mi všechny díly skládačky, nad kterou jsem minule tápala, konečně poskládaly do sebe. Třetí díl si tedy definitivně nenechám ujít!

--
Siri Pettersenová je spisovatelka, autorka komiksu a ilustrátorka pocházející z Trondheimu. Z její komiksové tvorby je nejznámější humoristická série s politickými podtóny Anti-Klimaks. Za první díl trilogie Havraní kruhy: Ódinovo dítě (2013) obdržela Fabelprisen, ocenění udělované nejlepší norské knize v žánru sci-fi a fantasy. Ódinovo dítě bylo nominováno i na Cenu norského ministerstva kultury pro debutanty, Cenu knižních blogerů a Cenu knihkupců (jako vůbec první fantasy titul v historii). Trilogie Havraní kruhy bude zfilmována.

Za poskytnutí recenzního výtisku opravdu moc děkuji nakladatelství Host.

3 komentáře:

  1. Kniha vypadá zajímavě, i když jsem tedy prvni díl nečetla. Možná někdy se pustí do obou dílů. Krásná recenze

    OdpovědětVymazat
  2. Já mám první díl z knihovny. Druhý a třetí si už koupím :) (a potom nejspíš i ten první; nebo si raději počkat na všechny tři knížky v nějakém epesním boxu? :) )

    OdpovědětVymazat
  3. I když vypadá zajímavě, moc mě nějaká si jí přečíst.
    Krásná recenze.

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za tvůj komentář! :)