První dny v Olomouci

První dny v Olomouci byly ve znamení úmorného chození téměř po celém městě, obrovského utrácení peněz (ok, to byl hlavně dnešní den :-D) a seznamování se s novým prostředím. S Olomoucí, s ubytováním na koleji, se spolubydlící z vedlejší pokoje (máme dvoupokojovou kolej/byt a mé dvě spolubydlící přijedou až zítra - díkybohu). 

Dneska jsem si pak také zašla na něco teplého do žaludku - Kulajdu a kuřecí rarášky s bramborem, na zítřek jsem se konečně objednala do Menzy, vyjde to výhodněji, než kdybych si měla pořád něco kupovat. Ale, možná budu pracovat v Bille, brigádně, pokud se mi ozvou. Nejspíš si ještě zajdu do jedné prodejny, kde jsem si všimla, že hledají brigádníky, tak kdyby náhodou Billa nevyšla... i když, z vedoucího jsem měla dojem, že mě bere, tak uvidíme.

 

Hned první den, tedy v pondělí, jsem došla až na Horní náměstí, kde se nachází Sloup Svaté Trojice a Orloj (na fotce níže). Celkově jsem se docela dost prošla, ale nevadí mi to. Zase tak daleko to nebylo a bylo to fajn, navíc jsem díky tomu udělala pár fotek. Časem se třeba podívám i do ZOO, ale nebudu předbíhat.

 

Taková zmenšenina Olomouce. Pamatuji si, že tam byla už v době, kdy jsme s bráchou jezdívali k zubaři do Olomouce, jelikož on nechtěl zubaři u nás na Vsetíně otevřít pusu. Myslela jsem, že je to tam jen dočasně, no, a jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že ne. Rozhodně je to povedené, nemyslíte?

Inu, a tady je konečně ten Orloj. Teď si trochu zavtipkuji - kam se hrabe ten pražský, viďte? :-D Ano, v Olomouci se mi líbí víc než v Opavě a jsem ráda, že jsem jela o týden dřív, než mi začala škola. Navíc chci jít v sobotu na Orientation Days, čímž si vlastně vynahrazuji to, že jsem nešla na Seznamovák. Jenže, pořád je lepší zaplatit tři stovky než tisíce. I kdybych měla jet do tramtárie, tak bych ten Seznamovák nezaplatila. 

To se raději nechám provést po Olomouci, především pak tam, kam budu chodit do školy (jsem zařazena ve skupině České Filologie, u níž vlastně do dnes nevím, kde ta Katedra bohemistiky přesně leží, kdežto u politologie ano).  Ano, těším se, až začne škola.

Takových soch je po Olomouci víc, ale právě tahle mě dost pobavila - zdálo se mi, no, a ještě zdá -, jakoby ta socha držela baseballovou pálku a chystala se tu americkou hru hrát. Co můžu vědět? Třeba je to skutečně ono, ale dost o tom pochybuji. Každopádně, dát jsem to sem musela, neboť je to součástí mých procházek po Olomouci. Štve mě, že pořád chodím po stejné trase, jenže když ono je tam dost věcí a já stále všechno neviděla...

Naproti tomu tohle mě zaujalo, když šla po cestě a rozhlížela se kolem sebe (mimochodem, včera jsem potkala nějakou televizní reportérku a kameramana, jak o něčem na ulici mluví, ale tipuji, že to nebyl nikdo z veřejně přístupné televize, možná tak z regionální). Nejsem si tak úplně jistá, zda je to graffiti, nebo co. Každopádně je to povedené.

Tentokrát to není nic z olomoucké architektury, ale tahle úžasná taška, jenž jsem si dneska koupila. Hned poté, co jsem ji viděla, jsem se do ní zamilovala a věděla jsem, že ji musím mít. Navíc je uvnitř docela velká, úplně bez obav se do ní vleze knížka.

Momentálně čtu Fangirl, což není žádná tenounká knížečka a i ta se tam vleze a abych tak řekla, připadalo mi, že má ještě nějakou rezervu, takže by se do ní zaručeně vlezla i tlustší knížka. Zkoušela jsem do ní dát sešit o velikosti A4 a bez obav bych tašku zavřela, takže super.

Ještě k tomu je skvěle graficky zpracovaná, zkrátka paráda.