Po stopách Motýlích křídel

Thriller, který vlastně není thrillerem.

Originální název: Schmetterlingsschatten

Český název: Motýlí křídla

Autorka: Veronica Bicker

Nakladatelství: Fragment

Vazba knihy: brožovaná

Vydání v Česku: 2012

Počet stran: 168 s.

Abych pravdu řekla, obálka je snad na celé knize to nejhezčí. Je sice pravda, že je jednoduchá, ale ten motýl působí vážně pěkně. No, a pak také platí, že v jednoduchosti je krása. A definitivně je hezčí, než obálka originálu, kterou tu nebudu dávat, jelikož je prostě taková nijaká.

V anotaci se píše o Elenině sestře Lauře, která zemřela během dopravní nehody, přičemž o rok později je na tom samém místě nalezena další mrtvá dívka. Píše se tam, jestli může jít o náhodu a to, že si to Elena nemyslí, ale... nějak nerozumím tomu, jak na to přišli. Celou dobu mi Elena šla na nervy a já čekala, až se to konečně nějak rozjede.

Většinu času se totiž Elena setkávala s Tristanem za zády své matky, která jí o všem neřekla tak docela pravdu. Takže více než thriller, bych tohle označila za obyčejný romantický příběh.

Laurou se začali zabývat až tak na posledních padesáti stránkách a celkově to bylo prostě divné. Když to srovnám s Mrazivým létem, na které teprve budu psát recenzi, tohle bylo otřesné.

Mermomocí musela být s Tristanem. Vůbec z ničeho ho nepodezírala. Celkově se do něj hrozně rychle zamilovala, a když začalo jít do tuhého, zase rychle odmilovala. Rozumně se chovala doopravdy až v době, kdy začala řešit ty anonymní dopisy.

Vím, že se k téhle knize už nevrátím. Nejen proto, že je pro mladší - těm by snad přemíra romantických scén místo těch thrillerových mohla připadat přitažlivější. Já se však těšila na nějaký thriller a to tahle kniha nebyla. Bohužel.

Navíc, hlavní hrdinka Elena byla tak příšerně nesympatická a naivní holka, že už jen kvůli tomu jsem ji nemohla snést. A víte, co na ní bylo nejhorší? Že byla schopná kvůli klukovi odepsat své nejbližší přátele. Přátel si má člověk vážit, ona s nimi zacházela jako s kusy hadru a nezdálo se mi, že by se jí to nějak vymstilo.

Pozitivní věcí na téhle knize by mohly být úryvky z deníku Laury, no, a pak ještě někoho, u něhož si nejsem jistá, jestli by to nebyl spoiler, takže to zmiňovat nebudu. To se mi líbilo a dodávalo to knize na sympatičnosti. Tím spíš, když po dějové stránce to bylo chabé.

Knihu bych tedy doporučila spíše čtenářům do patnácti let věku, ale pokud si rádi přečtete něco oddechového a nezáleží vám na tom, pro koho je kniha určena a pak také to, že je víc romantická, jděte do ní. Je krátká, což je další pozitivum a čtení vám tak zabere klidně i pár hodin, když zrovna máte čas a nemusíte dělat nic jiného.

 Za poskytnutí recenzního výtisku opravdu moc děkuji nakladatelství Fragment.