Z jakého důvodu chci odejít na blogspot?

 Říkala jsem si, že bych měla objasnit důvod, proč se chci přestěhovat na blogspot. Ono ano, z větší části za to může fakt, že jsem se chtěla nějakým způsobem blogově osamostatnit, ale nebýt jiného impulzu, pravděpodobně by se tak stalo až v době, kdy bych vydala knihu.

Takový byl vlastně můj původní plán. Chtěla jsem si vést blog (respektive nějakou svou oficiální stránku), aniž bych musela být závislá na Blog.cz, které často sužovaly technické potíže. To mě štvalo, ale odolávala jsem tomu. Nechtěla jsem opustit svůj blog. Těch vzpomínek, které jsem na něm měla. Čtenáře, jenž bych opustila... jenže poslední dobou mám čím dál větší chuť z Blog.cz odejít na blogspot.

Prvním impulzem pro změnu blogové domény nebyl tak úplně tenhle rozhovor se Standou, jako rozhovor s Illumináty, který byl zveřejněn na Srdci blogu. Možná se to někomu může zdát přehnané, ale já byla pobouřena - když je udělán rozhovor s někým, jehož komentáře mi přijdou nesmyslné, a které (alespoň mně osobně) připadají nanejvýš trapné. Takový rozhovor na místo někoho, kdo by si to skutečně zasloužil.

Tím samozřejmě nemyslím přímo mě. Samozřejmě, ráda bych dostala nabídku rozhovoru a určitě bych ji i přijala, ale nejsem si jistá, zda o to mám za současné situace zájem (nebo jestli by mě vůbec vybrali vzhledem k tomu, že je to prakticky o náhodě, z čehož si ťukám na čelo). 

Dokonce jsem na Blog.cz dokázala překousnout i fakt, že Blog Autorského klubu je trvale neaktivní! Ale tohle... tohle bylo prostě moc i na mě. Někdy se to prostě přejí. Pamatuji si, jak jsem ještě před zveřejněním článků v Klubu plánovala, že bych se přihlásila k vedení nějaké rubriky (a na Facebooku jsem měla založenou skupinu speciálně pro členy, s níž jsem si však netroufla vyjít na světlo, no, a teď už to vlastně ani nemá cenu). Takže ne, nemohou za to pouze Illumináti, ale byli tím spouštěčem časového limitu před vybuchnutím bomby.

Do toho okamžiku se mi vlastně všechny rozhovory zveřejněné na Srdci líbily, vždycky mi ty osoby přišly zajímavé. Jak vlastně vím, že je to o náhodě? Chvilku počkejte, dozvíte se. Sdělil mi to sám administrátor blogu právě v tomto rozhovoru, kterého jsem se rozhodla využít. 

Nedokážu posoudit, jak působí mé komentáře, ale ty jeho na mě působí, jako kdyby mě chtěl zesměšnit a přitom jsou ty jeho argumenty naprosto směšné. Sice se sem nemůže dostat a smazat mi článek (teda nevím, jestli by to skutečně udělal, ale nač to riskovat?), ale přesto ho tu nechci nazývat tak, jak jsem na něj pomýšlela, když jsem četla jeho odpovědi. Nejsem člověk, co lidem nadává takto veřejně, i když věřím, že by se mi ulevilo.

Domnívám se, že jeho odpovědi se už nedočkám, ale přesto by mě zajímalo, jak mezi tím milionem (a něco) hledá osobu, s níž udělá rozhovor, protože tohle mi přijde jako vyložená náhoda. Celkově je ten jeho komentář prostě nesmysl, ale přesto bych si přála, dočkat se další. Přestože zcela určitě by nebyl o nic lepší.

I kdybych se po úplném přestěhování připravila o možnost, že by se mnou udělal rozhovor, je mi to upřímně vážně jedno. Nebudu na doméně, kde si administrátor klidně může vlézt na jakýkoli blog chce, přečíst si přednastavený článek, něco smazat... blogspot mi v tomhle přijde volnější, ale přesto neodejdu hned. Už jen proto, že tam probíhá Roční literární soutěž, druhý ročník, který u sebe pořádám. Nechci ji jen tak přestěhovat sem, když už budu tu pořádat až třetí ročník.

No, a jednak si nejsem jistá, zda se mé rozhodnutí za čas nezmění, až trochu vychladnu. Nicméně ale vzhledem k tomu, že se mě to drží už tak týden a tohle je třetí vydaný článek, řekla bych, že je to konečné. Ale nač předbíhat? Nejdřív se chci s blogspotem trochu zžít, než natrvalo odejdu. Naučit se, jak se do menu vkládají ikonky na sociální sítě vedle sebe a tak...

Když už jsem u těch ikonek, nevíte, co s nimi? Já našla návod jen an ty pod sebe, které se tedy hodí zejména pro ikonky spolupráce. Toho časem také využiji, ale nejdříve se musím dohodnout s Fragmentem, Knihcentrem a Audiotékou na změně blogu. To ale počká. Nechci je zbytečně plašit.

Každopádně děkuji, pokud mi odpovíte. Psaní článků je na blogspotu super, ale s těmi HTML kódy do menu se snad nikdy nenaučím...

A pokud si tenhle článek přečte blogerka K. W., tímhle se chci také omluvit za tu kontraproduktivní diskuzi s tvrdohlavým Standou v komentářích pod posledním článkem a taky za to, že jsem ofotila komentáře z jejího blogu. Snad to tedy nevadí.

Za předpokladu, že se vám můj blog líbí, budu strašně ráda, když se stanete pravidelnými čtenáři. :-)