pátek 17. července 2015

Jak se dostat do Papírových měst?


Margo byla odjakživa hádankou, 
ale teď je záhadou.
Jenže existují stopy.


Název originálu: Paper Towns
Český překlad: Papírová města
Autor: John Green
Nakladatelství: Yoli
Počet stran: 288 s.
Vydání: Druhé
Knihu lze zakoupit zde: http://yoli.cz/kniha/29

Než jsem knihu začala číst, neměla jsem nejmenší tušení, co znamená ten připínáček v prázdném bodě na mapě a byla jsem si jistá, že to má s příběhem hodně společného - a nemýlila jsem se. Ačkoli se teď trochu stydím, že jsem o téhle kartografické "hříčce", zdali se to dá tak nazvat, dosud neslyšela.

Abych byla upřímná, kniha mě úplně a bezesporu pohltila. Dokonce víc než když jsem četla Hvězdy nám nepřály, které jsem si chtěla přečíst vlastně jen proto, že je četl každý a já byla zvědavá, co na nich každý má.

Na konci jsem byla zklamaná, ale řekla jsem si, že dám Johnu Greenovi ještě jednu šanci, no, a tak jsem si koupila Hledání Aljašky, ke které jsem se tedy ještě nedostala... a na návštěvě v pražském Neoluxoru jsem si koupila Papírová města, na něž jsem vyloženě těšila. Jen jsem potřebovala dočíst resty - a že jich bylo.

Někdo říká, že ho nebavila ta druhá část, mně by to bez ní přišlo víceméně neúplné. Bavilo mě pozorovat, jak Quentin urputně hledá stopy, aby Margo našel a to i navzdory tomu, že mi připadal až příliš vystrašený. Naproti tomu Margo byla vyloženě dobrodružný typ, což vysvětluje ty stopy, co zanechala.

Margo mi svým způsobem připomínala mě. Tím, jak jí rodiče příliš nerozuměli. Vždyť bylo přece úplně jasné, že je v Missisippi, když jim zanechala stopu v polévce! Ale ne, oni ji nehledali. Vztah jejích rodičů k ní byl otřesný. Viz například: "Je plnoletá, my ji hledat nebudeme, stejně to k ničemu nevede... a vyměníme zámky!" Jo, bylo mi z nich zle.

Quentinovi kamarádi - Ben a Radar byli úžasní. Dokázali mě pobavit a i díky nim se mi kniha neomrzela a já musela číst dál. No, čas od času mi bylo líto Bena, že kvůli jedné historce nedokázal najít holku na ples. Zato Radar a sbírka čených Santa Klausů, kterou vlastnili jeho rodiče byla dokonalá. Dokonale vtipná, abych to upřesnila.

"Ne," odpověděl jsem. "Podle mě to nebylo proto. Nebo aspoň ne úplně proto. Ona vlastně nenávidí Orlando; říkala o něm, že je to papírové město. Víš, jako že je tady všechno falešné a nic to nevydrží. Myslím, že si od toho prostě chtěla odpočinout." - 106 s.

 Greenovy myšlenky byly i v této knize jednoduše geniální. A děj byl navíc celkově překvapivý. Netroufla jsem si hádat, co přijde v další kapitole, ani v té další. Ani kde Margo nakonec najdou, ale celou dobu jsem si čtení užívala. Četla jsem dokonce i v autobuse! A to mi v tom dálkovém vždycky bývá špatně. Ale kvůli tomu, že jsem chtěla vědět, jak to nakonec dopadne, jsem tomu odolala.


"Chlapče, smůla je v tom, že je plnoletá a může si dělat, co chce, víš? Já ti něco poradím: Počkej, až se vrátí. Jednou prostě musíš přestat hledět k nebi, nebo se nakonec ohlédneš a zjistíš, že i ty jsi někam odletěl." - 145 s.

 John Green je zkrátka génius. Mistra pera i vlastních myšlenek a já se už vážně těším, až se pustím do Hledání Aljašky, kterou jsem díky Papírovým městům posunula v pořadí o několik knih blíž. :-)


2 komentáře:

  1. Skvělá recenze :) Knížku jsem ještě nečetla, ale snad se k ní brzy dostanu :) Od Greena jsem četla jen Hvězdy a ty se mi líbily :)

    OdpovědětVymazat
  2. Vidíš a já četla Hvězdy a ty se mi opravdu hodně líbily, Hledání Aljašky už tolik ne, přišlo mi to tak nějak schematicky dost podobné :)

    OdpovědětVymazat

Vážně moc děkuji za přidání komentáře. Vážím si toho. :-)
Možná je ještě nutno dodat, že na většinu komentářů se snažím odpovídat. :)