středa 29. července 2015

Počítání aneb Už nepočítej!

Grace má dva problémy. 
Seamus nepočítá. Ona počítá.

Název knihy: Počítání
Název originálu: Addition
Autorka: Toni Jordan
Nakladatelství: Víkend
Rok vydání: 2009
Počet stran: 255 s.


Když jsem tuto knihu držela poprvé v rukou, tvářila jsem se trochu skepticky a to i navzdory tomu, že mě rozesmála anotace. Byla jsem si vědoma toho, že se jedná o romantickou knihu, ale doufala jsem v alespoň trochu humoru, což se mi splnilo. No, za těch 39,-, za které jsem knihu koupila v levných knihách, si myslím, že stála a nelituji jich.
Máme tu příběh Grace Lisy Vandenburgové, která počítá. Neustále. Trpí obsedantně-kompulzivní poruchou, a když by se počítání nevěnovala, zešílela by. Přijde jí to normální. Grace je opravdu zábavná žena, ale také velmi inteligentní. Připadala jsem si tak trochu zahanbeně, když vždycky, kdy si spočítala, kolik písmen má ve svém jméně, já si ten svůj počet nikdy nedokázala zapamatovat, protože... kdo to někdy nepočítal?

Vzhledem k žánru této knihy jsem tušila, jak to všechno dopadne, ale způsob, jakým se Grace se Seamusem setkali, byl jednoduše k popukání. No, a na Seamusovi bylo poznat, že mu na Grace doopravdy záleželo, ne jako je tomu u její matky nebo u sestry Jill. Ale se svou neteří Hilly - říkala jí Larry - si je taky dost blízká, ta mi byla sympatická stejně jako Grace.

Líbilo se mi, jak si utahovala ze své sestry a jejího manžela. Její matka je už starší, tu neobviňuji. Ano, každý týden jí obě volaly, ale řekla bych, že tomu tak bylo spíše z rutiny, a proto, že by je nikdo jiný nechtěl poslouchat. Nebo chtěly, aby měla Grace alespoň takový kontakt se světem, těžko říct, do hlavy jsem jim neviděla, vím jen, že Jill se vážně hrozně chlubila. Například, že pojede s manželem do Číny, i proto mi byla nesympatická.

 Poslední odstavec této knihy mně učaroval.: "Většina lidí promešká svůj život. Život není to, když stojíš na vrcholu hory a pozoruješ západ slunce. Život není čekání u oltáře nebo okamžik, kdy se ti narodí dítě, nebo když plaveš v moři s delfíny. To jsou jen zlomky." Není to celý odstavec, přepsala jsem sem jen část, ale dokážu říct, že tohle byla hlavní myšlenka knihy.

Další věcí, co by si čtenář měl z knihy odnést, bylo to, že ne každý se dokáže změnit ze dne na den, ale jde to, jen musí sám chtít. Musí mít motivaci se změnit, bez té to nemá cenu a skončí tam, kde byl.

Nebyla to ta nejlepší kniha, co jsem za svůj život četla, ale byla to taková romantická kniha, která člověka rozesměje a pohladí po duši. Něco jako když si čtete knihy od Kateřiny Petrusové, i tahle autorka má svůj smysl pro humor. Tím nechci říct, že bych zrovna tyhle dvě autorky srovnávala, jenom... občas nevadí, když prostě vypnete, obzvlášť o prázdninách a přečtete si něco romantického.

Závěrem bych ráda dodala, že bych byla ráda, kdybyste se připojili k pravidelným čtenářům, tedy pokud se vám můj blog líbí. Případně i můžete přidat like na facebookovou stránku blogu. :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Vážně moc děkuji za přidání komentáře. Vážím si toho. :-)
Možná je ještě nutno dodat, že na většinu komentářů se snažím odpovídat. :)