Roční literární soutěž, 2. ročník - hodnocení za duben

Nyní tu máme hodnocení za duben. Nechci to zbytečně okecávat, vážně nevím, kolik lidí ty úvody (a články zaměřené na Roční literární soutěž) čte, ale nechci tu jen tak beze všeho plácnout fotku a hotovo! Ještě jsem chtěla zmínit, že pravděpodobně dneska napíšu recenzi na první díl Sukuby. Záleží na tom, jak budu stíhat. Vzhledem k tomu, že jdu zítra na brigádu (jednodenní, ale alespoň něco málo si vydělám na předplatné Knihobita - nakonec jsem si ho objednala). Taky by mi v budoucnu měly přijít ty bavlněné tašky, které bych chtěla využít do soutěže. Tedy tak, že bych soutěžícím, kteří se většinu roku účastnili, na tu tašku napíšu adresu jejich blogu, možná i název... a tak, no.

Povídky za duben tedy napsala Karin a Kristýna Kaderová, za což jim patří obrovský dík, jak jsem již zmínila. Tématem na měsíc duben jsem zvolila Velikonoční kraslici + doprovodný text, který jsem měla v plánu přidat od chvíle, kdy jsem si u Katie ten nápad přečetla - v celkovém zhodnocení prvního ročníku.

Seděla na rozvrzané stoličce u stolu a malovala kraslice těmi nejpestřejšími barvami, aby byla na Velikonoční pondělí jaksepatří připravená. Ozdobené vajíčko na ni působilo uklidňujícím dojmem, přesto si uvědomovala, že ho tu zítřejšího dne nechá samotné. Milovala Velikonoce, ale zároveň je nenáviděla.

Když do jizby vešel on, všechny myšlenky se jí kamsi rozutekly. (...)

No, a která ze dvou povídek mi přišla lepší? I když, obě povídky jsou stejně úžasné a autorky se opravdu nemají za co stydět. :-)

Kristýna Kaderová (Ferda)

Počet znaků: 4 172 znaků včetně mezer

Počet bodů: 10/10

Anotace:

Lucie to má na Velikonoce těžké. Před nějakou dobu jí na Velikonoční pondělí zemřel otec a ona ani její matka tyhle svátky začaly nenávidět... jenže, jde nenávidět Velikonoce, když je neslavíte, ale zároveň každý rok ve stejnou dobu barvíte vajíčka, protože vás to baví? Máte rádi králíky? Pak si stoprocentně přečtěte tuto povídku!

Hodnocení:

Přiznávám, že když jsem povídku pročítala podruhé, sem tam nějaký překlep jsem tam našla a trošku mi nedávalo smysl jedno umístění uvozovek, ale přesto jsem se rozhodla, že se na prvním místě tato povídka umístí. Kristýniny povídky mě opravdu dokáží rozesmát a nejinak tomu bylo i u této povídky, která mi učarovala už tím začátkem, kdy za Lucií přišel krásný králík. Někdy si tak říkám, že bych chtěla králíka (ale mnohem víc bych chtěla činčilu), na druhou stranu, po přečtení této povídky bych měla strach, že by mi ten králík utekl.

Vážně se mi líbilo, jak jsi na ten můj text hezky navázala. Navíc, myslím, že je to první místo fér hlavně z toho důvodu, že už jsem tě prakticky dvakrát o umístění na druhém místě připravila - když jsem se rozhodovala. A mám dojem, že kdyby byly tři povídky a já tě naprosto neoprávněně dala na třetí místo, asi bys mě uškrtila. To přece nemůžu riskovat!

Opravdu moc se mi tvá povídka líbila. Navíc mě oslovilo i to, že jsi zvolila originální název povídky. :-)

(Pak mi na mail napiš adresu, na kterou chceš poslat cenu. :-))

Karin (Velikonoční kraslice)

Počet znaků: 11 430 znaků včetně mezer

Počet bodů: 9,5/10

Anotace:

Ittelia a Agnilin mají jednu zvláštní tradici - vydávají se k posvátnému stromu, kterému se říká Heigile banal, přičemž několik dní předtím sbírají neobyčejné vejce, které zahrabávají v okolí stromu. Věří, že strom jim dá část své síly. Tuhle tradici dělají pouze jedinkrát do roka, vícekrát se tam neodváží jít, jenže... co když posvátný strom umírá?

Hodnocení:

I Karinina povídka se mi opravdu moc líbila. Byla originálně pojatá. Co mě však zamrzelo, byl ten závěr a možná by si tato povídka zasloužila i nějakou další část, nějaké pokračování po pár letech, kdy by se situace opakovala... možná vysvětlení, co se stalo s tím původním člověkem, který stromu odevzdal svou sílu, svůj život?

Ale nevadí. Vážně to byla originální povídka, která si minimálně to druhé místo zaslouží. Kdybych chtěla, určitě bych to mohla udělat tak, aby jste byly obě dvě na prvním místě, ale nevím, tohle mi přijde fér. Navíc, musím se naučit rozhodovat, což souvisí i s kritikou a nemůžu všechny umístit na první místo, to by to tu za chvilku vypadalo jako v holubníku.

Každopádně, povídka se mi líbila jak svou originalitou, tak i tím, že byla velmi pěkně napsaná - navíc, Karin napsala přes deset tisíc znaků! I když, vlastně se není čemu divit... :-)

(Opět, vzhledem k tomu, že už jsi mi adresu poslala, pochopitelně mi ji nemusíš psát podruhé. Počkám, až mi ji pošle Kristýna a potom ceny rozešlu. :-))

 

 

Ceny do soutěže věnovalo nakladatelství Fragment, kterému tímto moc děkuji.