středa 17. srpna 2022

Bude JEJÍ TAJEMSTVÍ odhaleno? | Recenze knihy

Podaří se jí utajit JEJÍ TAJEMSTVÍ?

Název: Její tajemství

Série: Objekty touhy

Autorka: Penelope Bloom

Nakladatelství: Naše nakladatelství

NZ: Kontrast

Počet stran: 233 s.

Violet je svobodná matka malé Zoey a snaží se získat práci. Jednoho dne na knižním veletrhu potká Petera Barnidge, který zde má autogramiádu. Ona pracuje jako markeťačka na hodně volné noze a rozhodne se mu dát svoji vizitku. Jakožto známý autor její vizitku smete ze stolu se slovy, že má plnou kancelář lidí, kteří se mu starají o reklamu.

Naneštěstí má Violet pár známých, které jsme poznali v předchozích dílech této série a ti jí umožní, aby pro něho mohla opravdu pracovat. Naneštěstí proto, že to není procházka růžovou zahradou - minimálně ze začátku.

Abych byla upřímná, celou tuhle knihu provázejí reálnější situace, než právě v předešlých Objektech touhy, nicméně nemůžu tuhle knihu hodnotit jak top strop, protože mi jednoduše do této jednodušší série opředené především dvojsmysly, zkrátka nezapadala. Navíc tu byly určité nelogičnosti.

Absolutně jsem nepochopila, proč Violet tak dlouho před Peterem tajila svoji dceru Zoey. Nebo proč ji tajila úplně. Proč když se jí vymkl kotník při hře s její dcerou, tak prostě neřekla, že hlídala dítě svojí sestry. Však o co jde? Nepřiznala by přímo, že jde o její dceru, ale přiznala by alespoň její existenci. Myslím, že tohle té knize uškodilo více, než aby jí to pomohlo.

Nelogičnost s vymknutým kotníkem mi zde také neseděla. Jakožto člověk po zlomenině bérce, mi připadalo směšné, že ještě ten den, co se jí to stalo, se milostivě dopravila do práce. A to dostala nějaké oblbovací prášky proti bolesti - celkem umění, že se tak rychle vzpamatovala. To, že se hlavní část celé knihy odehrávala během pěti dní, kdy byla po zranění kotníku, tomu opravdu nepomáhalo.

Sice s pomocí, ale zvládla „procházku“ do hotelu. Dokázala sejít schody. Hrála tenis! Ale když došlo na intimnosti, kotník ji najednou začal bolet. Za mě si v této knize Violet hrála na Hrdinku s velkým H, zvlášť u těch nesprávných situací, kde jsem jí to prostě nevěřila. Ano, samozřejmě, také bych si přála mít zázračný úraz, po němž mě hned pustí do práce, a nemám vymknutý kotník, ale stejně si nemyslím, že je to otázka pěti dní. Přesto měla ortézu dva měsíce. Tohle je zkrátka něco, co mi stále vrtá hlavou a vůbec mi to do té knihy nesedí.

Absence dvojsmyslů je pro mě bohužel také jedním z negativů. První díl Jeho banán byl na dvojsmysly bohatý, ten druhý díl už se jen vezl na vlně toho prvního a ten třetí a čtvrtý rovněž. Kdyby tady neúčinkovaly postavy z předchozích dílů, řekla bych, že to vůbec nespadá do série. Navíc jsem četla Moje (tak trochu) utajené dítě - novou sérii od autorky a musím říct, že mi v lecčem připadají tyhle dvě knihy podobné, což mě velice mrzí.

Pozitivum, které bych na knize našla, je čtivost. Stejně jako u všech ostatních Objektů touhy, je i tenhle díl neskutečně čtivý. Vsadila bych se, že i nečtenář ho přečte za jeden den a slupne ho jako malinu. Nemusíte u něho přemýšlet, protože když tak učiníte, najdete milion věcí, které vás na té knížce štvou a které byste změnili. Zároveň si myslím, že pokud jste nikdy nebyli po úrazu nohy, pravděpodobně vám ta nesrovnalost ani nepřijde.

A opět - tahle kniha se skvěle hodí do štafety, takže pokud je pořádáte a nevadí vám tímhle způsobem ničit knihy, myslím si, že z tohoto bodu budete nadšení.

Za poskytnutí výtisku k recenzi moc děkuji Knihy Dobrovský. :-)

 

 Jaké tajemství byste vy nejraději utajili před svým šéfem?

Žádné komentáře:

Okomentovat

Moc děkuji za tvůj komentář! :)