RC: Dvůr trnů a růží

Originální název: A Court of Thorns and Roses

Český název: Dvůr trnů a růží

Autorka: Sarah J.Maas

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2016

Počet stran: 440 s.

Vazba: brožovaná

Jak je u obálek knih Sarah J. Maas zvykem, i zde máme hlavní hrdinku knihy a tou je Feyre. Vidíme pouze polovinu postavy, stejně jako u druhého dílu a třetí díl z tohoto rytmu vypadává. Ta polovina postavy tuto knihu, a potažmo i sérii, dobře charakterizuje. 

Feyre má na ruce tetování, které souvisí se závěrem této knihy (a vlastně i s druhým dílem), což mi malinko nedává smysl, jelikož v tomhle díle nemá tu hlavní roli a objevuje se až ke konci knihy. Tím pádem je pro mě i poměrně těžké napsat tuhle recenzi, jelikož vám nechci nic vyspoilerovat… jak známe Sarah J. Maas, nejdůležitější věci nám vždycky poví na závěr.

 

Patřím mezi lidi, kteří jako první četli sérii Skleněný trůn a byli ohromeni. K těm, kteří si zamilovali hlavní hrdinku, která je stejně jako oni velká čtenářka. Upřímně řečeno mě velmi zklamalo, že Feyre jí není a že navíc neumí ani číst. Ano, chápu, nevyrůstala zrovna v podobných poměrech, jako tomu bylo u Celaeny – kdo dočetl až na konec Půlnoční koruny, chápe –, ale i tak mě to štve. Tím spíš, že Krásku a zvíře mám od jisté doby ráda. Přestože jsem o ní jako malá moc neslyšela.

Jak asi všichni víte, tak Belle je knihomolka. Takříkajíc první knihomolka, pokud se nemýlím. Když se ocitne v paláci, jednoho dne se dostane i k obří knihovně, která je snem snad každého z nás. Feyre je naproti tomu lovkyně. Loví, aby ona a její rodina přežila. Pokud tedy Kráska není Tamlin, tak mi přijde, že celý příběh postrádá logiku re-tellingu Krásky a zvířete.

Rodina, kterou tvoří dvě sestry a otec, pro něž Feyre není ničím víc než sháněčem potravy a peněz. Nesta a Elain by si přály žít v přepychu, ale jedna věc jejich otce je kdysi připravila o jakýs takýs blahobyt a obě sestry jsou příliš líné hnout pro něco prstem. Všechno aby za ně obstarala hloupoučká a naivní Feyre. To je ode mne možná hnusné říct, ale pravdou je, že mi tak doopravdy připadala.

Zároveň chce ale své sestry chránit. Například když si Nesta chtěla vzít jistého Tomase, který se Feyre, jež se v lidech dle mého názoru vyzná, nepozdával. Snaží se jí to tedy rozmluvit, což se nedaří. Je jasné, že je Feyre měla ráda, záleželo jí na nich, ale zároveň se snažila dodržet slib, který dala jejich matce, než zemřela – a to, že se o ně postará. Otázkou je, do jaké míry až ten slib zasahoval.

Na začátku příběhu nám ovšem figuruje Isaac, kluk, který je pro Feyre milencem. Nejsem si tak úplně jistá, jestli k němu cítila něco víc, přece jen už uběhla nějaká chvíle od doby, kdy jsem knihu přečetla, ale pokud se nemýlím tak ne. Nicméně jí i tak ublížilo, když se dozvěděla, že si bere někoho jiného. Proč by taky chtěl někoho jako je Feyre? Někoho, od jehož rodiny by nedostal ani věno.

A jednoho dne se Feyre vydává znovu na lov. Sestry jsou hladové, otec též, má snad ona na výběr? Zvlášť, když hladoví i ona sama. Neskutečně dlouho nezahlédla žádné zvíře, které by zabila, ale právě toho dne zabije vlka. A tím odstartuje běh událostí, které si sama nedokázala ani představit. Nezabila totiž obyčejného vlka, ale vílu v její, nebo spíše jeho, zvířecí podobě.

Ještě ten den prodá jeho kůži na trhu a obstará za ni peníze. Nebylo mi zrovna jasné, proč toho vlka neuvařili a nesnědli. Nebo se tam o jeho snězení nic nepsalo, pokud si dobře vzpomínám, ale to je teď už asi jedno. Jestli se nemýlím, tak místo snězení vlka, snědli srnu, na které si vlk chtěl pochutnat, ale možná se fakt pletu. 

V každém případě k nim domů záhy poté dorazil Tamlin, aby uplatnil zákon, který se vztahoval na soužití víl a lidí po vyhnání víl zpět do Prythianu. Jak asi každému už došlo, možná i díky mapě v knize, Prythian je říše víl. Tamlin je vládcem Jarního dvora, ale i on má svá tajemství a Feyre do něj spadá – ač o tom sama neví.

V jednu chvíli byla řečena hádanka, na kterou měla Feyre říct odpověď, čímž by všechny zachránila. Ta odpověď byla tak jednoduchá! Tak moc, že jsem si říkala: „A už tě to konečně trkne?“ Jako proč? Proč z ní Sarah J. Maas udělala tak moc do nebe volající blbku? Napadlo mě, že možná chtěla ukázat, jak moc jsou někteří nečtenáři pitomí, ale proboha! Na něco takového by odpověděl i malý prvňáček si myslím.

Byla to fajn kniha, taková oddechovka, ale nesmíte u ní moc přemýšlet – zvlášť tedy nad chováním Feyre – nicméně já mnohem lépe hodnotím právě sérii Skleněný trůn. I když druhý díl Dvoru si jistě přečtu hned, co se k němu dostanu. Co jsem slyšela, tak je o dost lepší než první. Máme se tedy na co těšit a já pevně věřím, že mě nezklame. Jak Sarah známe, každým dalším dílem své knihy zlepšuje, takže myslím, že to bude i tento případ. 

--

Sarah J. Maas pochází z New Yorku. První podobu série Skleněného trůnu napsala, když jí bylo pouze šestnáct, a série je teď prodávána v třiadvaceti jazycích.

Sarah v současné době žije v Pensylvánii s manželem a psem. V roce 2008 absolvovala s vyznamenáním na Hamilton College z tvůrčího psaní a s vedlejším oborem religionistikou.

Dnes žije v Kalifornii. Když není zrovna zaneprázdněná psaním, prozkoumává spolu se svým manželem kalifornská pobřeží.

Krom  Dvoru trnů a růží napsala již zmíněný Skleněný trůn.

Za poskytnutí recenzního výtisku opravdu moc děkuji Martinusu. :)