RC: Odkaz mrtvého kostelníka

Originální název: Odkaz mrtvého kostelníka

Autor: Milan Růžička

Nakladatelství: Moba

Edice: Původní česká detektivka

Rok vydání: 2016

Počet stran: 280 s.

Vazba: pevná

Obálka této knihy se mi opravdu líbí – z této edice jsem četla zatím jen Nezralou vraždu, kterou jsem již také recenzovala, ale musím říct, že obálka Odkazu mrtvého kostelníka se mi líbí o dost víc. Vzhledem k tomu, že celý děj se odehrává jaksi na popud kostelníka, je grafická podoba obálky naprosto zřejmá. 

Osobně se mi hrozně líbí, jak k sobě všechny knihy z této edice tak skvěle pasují, třeba když kolem nich procházím v knihkupectví. Bylo by fajn mít je doma všechny. (A mít novou knihovnu, na což si stěžuji tak často, že není potřeba to cpát ještě do recenze.) Ale to jen tak na okraj.

Na tuhle knihu jsem se dost těšila. Zejména pak proto, že jsem na ni nečetla jediný negativní komentář na Databázi knih ani na Goodreads, jenže teď nějak nechápu, jak je to možné. Ale berme to postupně. Musím říct, že mi celé to téma knihy připadalo velice zajímavé a jen jsem doufala, že ho autor nějak správně uchopí.

Příběh pojednává o mladém knihkupci Mikulášovi Kameníkovi, který pravidelně dochází do starých Bohnic za svým postarším strýcem – kostelníkem Havelkou. Jenže Havelka záhy umírá a Mikuláš drží v rukou jeho paměti, které postupně sepisoval a pomocí níž má něco najít. 

Ale jak najít něco, když ani nevíte, co hledáte a víte jen, že se jedná o vzácnou relikvii? Mikulášovi tedy v pátrání pomáhá jeho přítelkyně Lucie, která je – pokud se nemýlím (přece jen už od přečtení knihy uběhla delší doba) – lékařkou.

Abych byla upřímná, nemám tušení, co si o knize myslet a nevěděla jsem to ani těsně po jejím dočtení. V zásadě se mi kniha v průběhu čtení líbila, malinko mi připomínala takovou počeštěnou zjednodušenou verzi knih Dana Browna, ale po tom konci jsem neměla tušení, co si o knize myslet. Právě proto jsem také s touhle recenzí dost otálela. 

Jakkoli jsem se na ni těšila a něco od ní očekávala, tak moc mě zklamala. Ona se na mě v průběhu čtení tvářila docela přívětivě, dost dobře se četla, díky velikosti knihy také i rychle ubíhala, ale ve výsledku jsem z ní prostě a jednoduše zmatená. 

Tedy až do chvíle, než jsem se přečetla jeden komentář na Databázi, který se tam objevil nějakou dobu po mém, stále jsem si nebyla jistá – ale bylo to velkým počtem postav, z nichž vám fakt dokážu vyjmenovat jen ty základní, tedy ty, co jsou v anotaci, což je dost slabé. No, možná bych je vyjmenovala, ale za nic na světě vám neřeknu, jaký jsem z nich měla pocit.

Mikuláš, Lucie, Maxmilián Havelka… pak tam byli ještě Mikulášovi přátelé, u nichž mi nebylo jasné, jak dlouho se asi tak znali. Věřili si, jako kdyby se znali sto let a přitom to vlastně ani nebylo oprávněné. 

Určitě bych v příběhu uvítala víc věcí z Maxovy minulosti – chápu, že k tomu došlo, když jeho myšlenky Mikuláš přepisoval na papír, ale stejně bych tam určité prostřihy udělala, dost mě to bavilo, vlastně mnohem víc, než útržky ze současnosti. 

Bohužel musím konstatovat, že tohle byla jedna z těch knih, co jsem sice přečetla rychlostí blesku -  samozřejmě s nadsázkou řečeno -, ale krom toho se asi navždy bude řadit k těm, u nichž si již za rok nebudu pamatovat, že jsem je četla. Vážně mě to mrzí. Tahle kniha měla rozhodně obrovský potenciál a určitě by se díky němu dala přiřadit k Brownovkám, jen byl z mého pohledu nevyužitý, možná i trochu uspěchaný. Hlavně pak v tom smyslu, jak jsem se do knihy zamotala.

Ale pokud máte rádi české detektivky a jste zvyklí číst právě knihy z Edice české detektivky, myslím si, že tahle kniha by pro vás mohla být ideální. Otázkou však je, jestli vás svou anotací zaujala a vzhledem k tomu, jak jsem se po jejím dočtení cítila, vám ji ani nemohu doporučit.

--

Milan Růžička se narodil 14. října 1927 v Dolních Kounicích. Vyučil se elektromechanikem a prošel mnohými profesemi – pracoval jako směnový energetický dispečer, dělník na stavbě elektrárny, výčepní, číšník, ošetřovatel na psychiatrii a na záchytce, jeřábník. Od roku 1960 se věnoval výhradně literatuře jako autor proslulých aforismů zveřejněných v humoristických časopisech SSSR, Jugoslávie a Polska. Krom Odkazu mrtvého kostelníka vydal knihy jako Bílá místa v dějinách, Bez důkazů, Jedna mrtvola navíc či Horký horizont.

Za poskytnutí recenzního výtisku opravdu moc děkuji nakladatelství Moba.

 Tuto recenzi pak také najdete na Databázi knih.