Roční literární soutěž, 3. ročník - hodnocení za únor

Ne, věřte mi, že nemáte halucinace, opravdu zveřejňuji hodnocení za měsíc únor! Sice na konci května, ale lepší pozdě, než-li později, no ne? Tak už si pojďte rozkliknout článek a přečíst si, kdo vyhrál v tomto měsíci - první dvě soutěžící s největším počtem bodů mi pak na mail zašlou adresu, abych jim mohla poslat záložky, tedy pokud mi v minulosti adresu již nezasílali.

Casion – Lewardský les

Počet znaků: 3 749 (včetně mezer)

Počet bodů: 10/10

Casion napsala skutečně krásnou povídku, která i při čtení nahlas zní parádně – i když si nejsem tak docela jistá, jestli se mi to nezdálo jen kvůli mé slabosti pro slovenštinu. Navíc zážitek z přečtení se neztrácí ani po druhém přečtení. A i když se dialogy v této povídce objevují pouze v závěru, nečinilo mi to žádný problém. Nejsou podstatou této povídky, jsou jejím skvělým doplňkem. Opravdu se mi líbí, jak Casion popisuje to prostředí, v němž se hlavní hrdinka nachází.

Malinko mi pak ale vadilo, že hlavní hrdinka vlastně nemá žádné jméno a tím pádem ji nemůžu nijak pojmenovat. Nicméně, vzhledem k tomu, že totéž občas dělávám taky, nemám důvod to Casion jakkoliv vytýkat. 

Mimochodem, stále mě nepřestává udivovat, že tak talentovanou autorku ještě nekontaktoval nikdo z nakladatelství, že chtějí vydat její knihu. Já zkrátka věřím, že to v moři neustále vycházejících nových knih dotáhne jistě daleko.

Victoria – Joe Doe a muž se zeleným frakem

Počet znaků: 8 875 (včetně mezer)

Počet bodů: 9,5/10

Victoria se naproti tomu pokusila napsat horror – alespoň co jsem se dočetla z úvodního popisu povídky. A možná by to tak i působilo, kdyby dokreslila temnější atmosféru a samotný vodník na mne nepůsobil spíše komickým dojmem. Možná kdybych četla k večeru… 

Stejně tak mě na povídce velice oslovily krátké básničky, které jsou vskutku vydařené. Kromě toho mi devadesátiletá paní Collinsová skoro až neskutečně připomínala Sherlockovu bytnou paní Hudsonovou (z britského Sherlocka) a zkrátka na mě působila stejně, jako Hudsonová. Což je další takový klad. Malé bezvýznamné plus, abych tak řekla.

Co mi ale na povídce (a na příbězích celkově) hodně vadí, bylo to, že se v ní objevovala sprostá slova. Hodně sprostých slov. Ano, sice nepopírám, že se to sem vyloženě hodilo a také chápu, že z opilce nebudou vycházet samé uhlazené fráze, ale to však nemění nic na tom, že proti nim mám určitou averzi.

Jinak však nemám povídce co vytknout. Skvělý začátek, prostředek i konec. Postavy působily reálně a i toho vodníka jsem si dokázala dost dobře představit, ten mi možná trochu připomínal Rampelníka z Once Upon a Time. 

Kristýna Kaderová – Znamení vody

Počet znaků: 4 005 (včetně mezer)

Počet bodů: 9/10

Když tak nad tím přemýšlím, zpětně mi Kristýnina povídka připomíná opak Casioniné. V tom smyslu, že tady nechtělo pršet, tak pršelo až moc. V zásadě je ale každá o něčem jiném a každá je v jiném žánru. Casion fantasy a Kristy katastrofická, možná až apokalyptická povídka. 

Neznamená to tedy, že bych zvolené téma povídky vytýkala a že by se mi třeba nelíbila či že je to jakási msta za to, že jsi mě do hodnocení tak tlačila. Koneckonců už bylo potřeba ho napsat a zveřejnit. Přesto musím říct, že to v Kristýnině podání byl takový slabší odvar povídky a určitě by se mezi jejími dílky našly větší skvosty.

Gramatické chyby… nebylo jich tam tolik, abych se z toho bůhvíjak hroutila, ale nějaké jsem tam našla, bohužel. 

Myslím si, že právě takové katastrofické scénáře jdou Kristy parádně. I když tedy je nutno podotknout, že se domnívám, že člověk by tak dlouho bez vody nebo s minimem vody, kdy ani neprší, nevydržel. Na druhou stranu ale palec nahoru za to, že byla alespoň hlavní hrdinka zesláblá z toho, jak nic nepila. 

Určitě by bylo fajn zjistit, jestli se to hlavní hrdince povedlo a tím pádem malé pokračování z pohledu jiného obyvatele vesnice by neškodilo, ale záleží na Kristy a na její inspiraci, ne že bych se bez toho neobešla, ale rozhodně by to bylo fajn.

 

V každém případě byla povídka skvěle vymyšlená, a pokud se nemýlím, závěr mě při prvním čtení vlastně docela překvapil a nečekala jsem ho; o stylu psaní ani nemluvím, kdyby se mi nelíbil, nebyla bych schopná číst jiné Kristýniny povídky.

Katie – Vodní znamení

Počet znaků: 10 373 (včetně mezer)

Počet bodů: 8/10

Katiina povídka o mořských pannách byla také velmi pěkně napsaná – i když tedy, abych byla upřímná, že bych ji četla bez dechu neschopná přestat. Nepopírám, že byla čtivá, čímž si patrně trochu protiřečím, jenže pravdou je, že když jsem se začetla, už byl konec a přiznejme si, že ten nebyl zrovna takový, jaký bych si představovala.

Připadalo mi, jako by Katie napsala celou povídku, ale na blog z nějakého důvodu nedala závěr, jelikož se jí tam prostě nehodil a víc se jí líbil otevřený konec. A ty chyby, opět, zkrátka ty klasické chyby, o nichž jsem se již několikrát zmiňovala v minulých hodnoceních.

Plus bych ještě nějakým způsobem uzavřela romantický vztah Jessicy a Alexe, bylo tam načrtnuté, že k sobě možná něco cítí, ale ve výsledku mi to pak přišlo odbyté. Stejně tak bych řekla, že Jessica neskutečně hrotila fakt, že jí Alex zatajil, že je mořská panna. Prostě, tohle se jen tak na potkání neříká, když nemáte žádný důkaz a nerozumím tomu, co na tom nechápala.

Tak jo, to jsou všechna hodnocení za měsíc únor. Na závěr musím uznat, že to nebylo tak těžké zhodnocení a kupodivu to šlo vcelku snadno a já jen doufám, že jsem někomu neukřivdila a že ho mé hodnocení posune jenom dál. :-)

Můj mail: mite1(zavináč)seznam.cz