čtvrtek 31. prosince 2015

RC: Dívka, která se třpytila

Sériový vrah dívek putuje časem...
a to je nebezpečnější, než se zdá.

Originální název: The Shining Girls
Autorka: Lauren Beukes
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2015
Počet stran: 368 s.
Vazba: pevná s přebalem

Kus obličeje na obálce znázorňuje třpytící dívku a já si jsem na 99,9 procent jistá, že se jedná o Kirby, která jako jediná Harperovo běsnění přežila. Vlastně to bylo zázrakem, no, a od té doby se mu Kirby nalepila na paty a byla plně rozhodnutá ho dopadnout. Nicméně, abych se vrátila k obálce, její přebal je takový ten sametový a asi každý ví, jak to mám s těmito typy obálek...


Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst už od té doby, co tu v češtině, v nakladatelství Jota, vyšla. Na jednu stranu mě trochu mrzí, že jsem se k ní dostala až ke konci roku, jelikož jsem ji dostala pod stromeček, ale na druhé straně jsem ráda, že jsem si na ni takhle počkala.

Možná, že právě tohle pomohlo knize v mém hodnocení, která patrně není úplně nejzpozitivnější, přesto nemůžu říct, že bych jejího přečtení nějak litovala.

Třeba kdybych na její přečtení moc tlačila, nelíbila by se mi tolik. Ale ne, nechci tu o tom spekulovat. Pravdou je, že jakmile jsem rozbalila všechny dárky, chytila jsem tuhle knihu do ruky s tím, že si přečtu první stránku, ale Dívka, která se třpytila mne vtáhla do děje natolik, že jsem přestat prostě nedokázala. (A ani nádherně jemná obálka mi to neulehčovala.) Takže jsem vzala knížku, vytratila se od stromečku i od pohádek v televizi a začala číst o sériovém vrahovi...

Jak už jsem děj nastínila u hodnocení obálky, v příběhu se autorka zaměřila na sériového vraha Harpera Curtise, který však není obyčejný. 

Cestuje časem v domě, od něhož v roce 1931 získal klíč. Současně našel seznam jmen dívek, které později zabije, napsaný jeho rukopisem. Od té doby po nich pátrá a z nějakého důvodu přesně ví, ve kterém roce je hledat.

Tenhle detail mi totiž v průběhu čtení nějak unikl, a i když jsem si ho v průběhu čtení nepřipouštěla, s menším časovým odstupem si těchto věcí všímám čím dál víc. Jak vlastně Harper přišel na to, kde se zářící dívky nachází? Měl na ně snad nějaký zvláštní radar? Nebo to bylo v Domě? 

Také by mě zajímalo, jaký byl vlastně Harperův život ještě předtím, než našel klíč... vím, že prchal před zákonem, ale bylo docela překvapivé, že netrvalo zase tak dlouho, než se tomu cestování časem přizpůsobil. Ano, měl v hlavě jakési hlasy, co ho volaly a asi mu i napovídaly, přesto mi těchto pár drobností nedává moc smysl. A ani způsob, jakým zářící dívky vraždil nebyl takový, jaký jsem očekávala a autorka ho vesměs popsala dosti stroze. Bude to znít divně, ale na tohle jsem se před začátkem čtení těšila.


A navzdory tomu, že já si dokážu domyslet, proč pravděpodobně nemohl dál než do roku 1993, ale zmiňovat to tu samozřejmě nebudu, nejsem si jistá, proč v knize tahle informace chyběla. Opravdu jsou to povětšinou maličkosti, které ani nestojí za řeč, ale pokud mám být skutečně objektivní, i tyhle věci musím bohužel zmínit.

Kirby byla přesně taková hrdinka, kterou by se každý měl inspirovat. Nebála se. Nenechala se ničím zastrašit, naopak se ke svému cíli v podobě dopadení Harpera ještě víc upnula. Nedělala si příliš velkou hlavu z toho, že ji ostatní posílají k psychiatrovi. A studovala žurnalistiku! 

Na zadní straně přebalu je hodnocení i od samotného nejznámějšího autora horrorů Stephena Kinga. Jak jinak, je pochvalné, jinak by ho tam ani neuváděli, to by byla pro knihu špatná reklama. Naproti tomu, i špatná reklama, je reklama. Kromě něho tam najdete i jednoslovné hodnocení ve znění: "Nezhasínejte!" a já musím sdělit, že jsem se při čtení ani jednou nebála natolik, že bych se bála zhasnout a jít třeba potmě na záchod. Tohle mi tedy přišlo přehnané.
Ale za předpokladu, že to Daily Mail myslelo v tom kontextu, že neusnete, dokud knihu nedočtete a tím pádem ani nezhasnete, v tomhle případě musím souhlasit. Byl to vážně kvalitně napsaný thriller, jen ne strašidelný, což jsem od knihy vlastně ani pořádně neočekávala.

Chtěla jsem knihu, která se mi bude skvěle číst, která mě chytne a nepustí a tohle mé očekávání se mi splnilo, takže ať už jsem tu napsala jakékoliv výtky, minimálně pro mne jsou zapomenuty - až na to příliš jemné popsání vražd! Otázkou je, jak moc důležité budou připadat zrovna vám. Líbil se mi styl psaní a od něho se pak už odvíjelo to, že jsem se knihy nemohla nabažit. Konec inklinuje k nějakému dalšímu dílu a právě proto mi přijde neuspokojivý.

Nejsem si tak úplně jistá, ale nikde jsem neslyšela o tom, že by autorka nějaké pokračování chystala, ale to zakončení mi připadalo, s prominutím, docela pitomé... nepotřebuji žádný úžasný happy end, spíše jen kdyby to bylo trochu víc uzavřené a hlavní hrdinové si tu uvědomili jednu určitou věc. Trochu mi to připomíná závěr Zakázané hry - Lovce od L. J. Smith. V tom smyslu, že nebyl zase úplně otevřený, ale zase je poznat, že si autorka nechala jakési zadní vrátka. Jen je dost možné, že to tak třeba připadalo jenom mně...

Je na vás, jestli si knihu přečtete či tak nakonec neučiníte, já vám v každém případě musím říct, že styl psaní rozhodně dokáže upoutat, proto pokud vás zajímají detektivky a thrillery, a pokud jste už o ní alespoň jednou slyšeli a svým tématem vás zaujala, zkuste ji. Jen od ní, prosím, neočekávajte žádnou krvavou lázeň, po níž nezamhouříte ani jedno oko.

---
Lauren Beukes se narodila roku 1976 v Johannesburgu, v současnosti však žije s manželem a dcerou v Cape Townu v Jihoafrické republice. Je prozaičkou, autorkou krátkých příběhů, novinářkou a televizní scénaristkou. Mimo Dívky, která se třpytila, kterou vydalo nakladatelství Jota jí v Česku vyšla pouze jedna kniha a to Zoo City, k čemuž došlo v roce 2013. Další knihy, co vydala, můžete najít na autorčině profilu na Goodreads v originálním znění.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Vážně moc děkuji za přidání komentáře. Vážím si toho. :-)
Možná je ještě nutno dodat, že na většinu komentářů se snažím odpovídat. :)