Nepřítel mého nepřítele je můj přítel

Nepřítel mého nepřítele je... opravdu můj přítel?

Název: Nepřítel mého nepřítele

Série: Bavettovi, druhý díl

Autorka: Kateřina Petrusová

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2013

Vazba: Pevná

Počet stran: 326 s.

Na obálce máme Roberta a Joan, kolem nichž se vlastně celý tento příběh točí. Pak tam ještě máme další součást New Yorku. Minule to byly žluté taxíky, teď ten most - omluvte mě prosím, že si momentálně nevzpomenu na jeho název, znám ho, ale můj mozek náhle odcestoval na jinou planetu, takže tak, no. Obálka je pěkná a skvěle ladí s celou touhle mafiánskou sérií (ach jo, přála bych si, aby neměla jen tři díly...).

Poté, co Toro unesl o tři roky později od jejich posledního setkání Joanino dítě, je Joan rozhodnuta, že udělá cokoli, aby svou dceru Amy získala zpátky. I kdyby měla zabít samotného šéfa mafie. Ostatně, to má také v plánu. Dokud se nesetká s Robertem Bavettou...

Musím říct, že Roberta jsem si oblíbila už v prvním díle, kdy jsme se s celou rodinou setkali poprvé. Bylo moc příjemné znovu číst o těch "starých známých", zejména pak o Robertovi, který se po událostech konce prvního dílu dost změnil a už se svým postem nebyl tak spokojený. Štvalo ho, že se z toho jeho mladší bráška dostal tak snadno, ale na druhou stranu mu to i přál.

Jako obvykle jsem se u knihy dost nasmála, teď už byly na pokoji obě spolubydlící, a když se někdo pořád pochichotává (dobře, to nebylo chichotání, to je slabé slovo), člověk se prostě musí zeptat co to čtu, že se u toho tak směji. Odpověděla jsem a pak jsem se znovu ponořila do čtení, nemohla jsem ztratit už ani minutu.

Kateřina Petrusová je senzační spisovatelka s parádním smyslem pro humor, který snad nikdy neomrzí a já pevně věřím, že až mi bude nejhůř, jednu z jejích knih si vezmu k ruce a s chutí si ji přečtu. Navíc, ani dějová linka nezaostávala a nejednalo se jen o suchý romantický příběh, čtenáři - či spíše čtenářky, ale kdo ví - najdou v knize i napětí.

I když mě překvapilo, že tentokrát se příběh odvíjel z vypravování hned dvou postav - Joan a Roberta. Aby taky ne, nesetkali se hned a Robert nebyl malým dítětem, vlastně je logické, že musel mít nějaké uvažování, ale bylo to takové jiné. Na rozdíl od knih Kateřiny Petrusové, kde je hlavní vypravěčkou žena.

Snažila jsem se na to si zvyknout a nemusela jsem dlouho čekat. Četlo se to doopravdy samo a já se nestačila divit a už jsem byla na konci. Je to jednoznačně skvělý příběh, a když nemáte co dělat, knihu klidně přečtete za jeden den, přestože je silnější než třeba Pekáč buchet nebo S hlavou v pejru. Pohltí vás to.

Za mě druhý díl Bavettových Nepřítel mého nepřítele doporučuji snad ještě víc než ten první. Zaručeně se nebudete nudit. A bylo to vážně originální, ještě tuhle malou drobnost jsem zapomněla poznamenat. S definitivní platnosti tedy mohu říct, že to stojí za přečtení.

Za poskytnutí recenzního výtisku opravdu moc děkuji nakladatelství Fragment.