středa 19. srpna 2015

Roční literární soutěž, 2. ročník - hodnocení za únor

Tady je hodnocení povídek od blogerů, kteří povídku za únor napsali a zveřejnili ji na blogu. Asi vám neušlo, že se vždycky snažím, abych působila mírně a přitom autorům dopřála kritiky, která tak moc pomáhá, co? :-) Já vím, že nejsem žádná spisovatelka, ale troufám si tvrdit, že už píšu dostatečně dlouho, aby u mě byla znát nějaká změna. No, snad ji vidí i někdo jiný a nejen já.




Jen bych ráda upozornila, že od třetího místa jsem to nerozlišila podle pořadí toho, jak se mi příběh líbil, ale podle toho, jak jste mi povídky zaslali. Akorát první a druhé místo jsem napsala postupně, abyste to poznali. Dále bych ještě chtěla říct, aby mi výhercí (první a druhé místo) zaslali na e-mail adresu, kam chtějí zaslat výhru a já ji pak co nejdříve i zašlu. Teoreticky bych se do papírnictví a na Poštu mohla stavit do konce týdne, takže ceny by vám měli dorazit v průběhu příštího týdne, ale zase záleží na tom, kdy mi oba výherci zašlou adresu, abych se nemusela na Poštu trmácet dvakrát.

Tématem jsem tento měsíc zvolila Třináctého. Povídku napsala Katie, Karin, Tea, Anna Elizabeth Potter a Kristýna Kaderová. Pokud jsem na někoho zapomněla, protože nepřidal pod článek odkaz na svou povídku, tak se omlouvám, ale vážně není v mých silách všechny ty přihlášené blogy obíhat, zda už přidaly povídku do soutěže. Samozřejmě bych pak ještě hodnocení dané povídky doplnila do článku, ale pořadím bych už nehýbala. Ale předpokládám, že nejsem slepá, že bych si určitého odkazu nevšimla a vy byste mi ho tam jistě dali... co? Nicméně, o co jste hráli, to vám řekne článek s vyhlášením únorového tématu.
 

Karin (Třináctého)
Počet znaků: 10 788 znaků včetně mezer
Počet bodů: 10/10

Anotace:

Zatímco Kal tráví třínáctý den třináctého měsíce v parku mluvením s řekou, potká Meisie, která v něm bude krmit kachny a pomáhat jim. Překvapí ho, kolik toho o něm ví a okamžitě se zapovídají. Příběh o tom, jak může obyčejné krmení kachen v parku utvářet lidská přátelství. Ačkoli, pro hrdiny této povídky to tak obyčejné není...

Hodnocení:

Karinina povídka se mi líbila asi ze všech nejvíc. Absolutně mě okouzlila. Klidně bych ji mohla číst milionkrát a stejně by mě neomrzela. Byla neuvěřitelně originální a jednoznačně - krásná. Musím uznat, že má Karin už ve svých letech ohromný talent na psaní. Jestli do pěti let nevydá nějakou knihu, tak... vlastně nevím. Ale byla bych zklamaná.

Sice jsem tam našla pár překlepů, ale nabyla jsem dojmu, že jich tam skoro ze všech soutěžících měla nejméně. Možná až na Annu Elizabeth, která v povídce taky neměla moc chyb. Nebo jsem je tam alespoň nenašla. Plus originalita, která z povídky přímo čiší, je dalším bodem, proč jsem zrovna Karin dala plný počet bodů. Nevím, jestli má autorka nějakou magickou schopnost, ale naprosto mě svou povídkou očarovala a já už si nedokázala představit, že by se na prvním místě umístil někdo jiný.

Zaujalo mě, že autorka vymyslela příběh odehrávající se třináctého dne, třináctého měsíce. Měsíce svátků, jak je zmíněno v samotné povídce. Jde o to, že každý den ve třináctém měsíci něco znamená a zrovna třináctý den je vhodný k pomoci někomu dalšímu. Možná příběh nemá nějakou výraznější zápletku, ale rozhodně má potenciál k vytvoření něčeho většího.

A pak je tu ještě jedna věc, co mě na povídce zaujala a tou je, že je psána v ich formě v mužském rodě. Obdivuji lidi, co dokáží napsat povídku z pohledu opačného pohlaví a není poznat rozdíl mezi povídkou, kterou napíší ve svém rodě. Sama jsem se o něco takového párkrát pokusila (a napsala slohovku bráchovi), ale v žádném případě se mi to nepovedlo tolik.

Počet znaků: 6 005 znaků včetně mezer
Počet bodů: 9/10

Anotace:

Je úterý třináctého. A Eliška, hlavní postava této povídky, má být během pár minut u lékaře, aby zjistila, zda je plodná či nikoliv. Přihodí se jí spoustu věcí, dozví se i konečný verdikt ohledně toho, zda může mít dítě, ale to, co jí vyrazí dech, bude tak nepředstavitelně krásné... až se chce člověku brečet.

Hodnocení:

Povídka se mi ohromně líbila. Nepřišla mi přehnaně originální. Nejoriginálnější na ní bylo to, že se místo pátku odehrávala v úterý třináctého. To, co mě okouzlilo tady, byl ten konec... když jsem povídku četla poprvé, ke konci jsem se málem rozbrečela. Podruhé ne, protože už jsem věděla, jak to skončí, ale přesto mě to tak moc dojalo. Není lehké mě rozbrečet (vlastně to není ani těžké, řekla bych), vždyť ani Johnu Greenovi se to nepovedlo s knihou Hvězdy nám nepřály, a když se to povedlo tady, člověk musí uznat, že to o něčem svědčí.

Jediné, co bych vytkla, byly číslice psané matematicky. Kupříkladu datum 13. 12., tedy třináctého prosince. Tady bych to napsala slovně, protože přece jen nejsem učitelka matematiky, která by vám utrhla hlavu za to, že napíšete číslice slovně.

Povídka nebyla nudná, ale právě naopak. Bavila mě až neuvěřitelně moc. Sice jsem měla rozporuplné pocity, zda si druhé místo zaslouží tato povídka či můj druhý kandidát, ale nakonec jsem se rozhodla takto s tím, že to třeba bude v příštích měsících naopak. A druhý kandidát se tím pádem bude alespoň víc snažit. Tedy, ne že bych měla pocit, že by se snažila málo, možná jen trochu do vypilovat... a navíc, už jsem se zmínila, že mě tahle povídka málem rozbrečela? To vypovídá o skutečném psacím talentu. Tedy alespoň podle mého názoru. Otázkou je, zda je důležitější, když vás povídka rozesměje nebo dojme... ty pocity stále trvají, ale přesto doufám, že jsem se rozhodla správně.

Katie (Třináctého)
Počet znaků: 6 937 znaků včetně mezer
Počet bodů: 7/10

Anotace:

Je pátek třináctého. Zase. Gabriela se ale v pátek třináctého narodila a je tím posledním člověkem, který by si měl připouštět smolný den. Jenže když si kávou polije své oblíbené sako, začne pochybovat...

Hodnocení:

Líbí se mi zpracování této povídky, přestože v ní jsou gramatické chyby. Dějově je povídka obyčejnější. Čímž samozřejmě nechci říct, že by kvůli tomu byla špatná, to ne, jen jsem chtěla říct, že za únor vznikly originálnější povídky než je tato.

Hlavní postava mluví o tom, že se narodila v pátek třináctého, proti čemuž já osobně nic nemám, ale trochu mě zmátl můj pocit, který nabyl dojmu, že autorka myslela, že slavila narozeniny v každý pátek třináctého každého roku, co byla na světě, což je samo o sobě nesmysl, takže upřímně nechápu, jak mě to vůbec mohlo napadnout.

Nesebevědomá hlavní hrdinka dívající se do zrcadla s tím, že vypadá strašně, tomu taky moc nepřidalo na bodování. Nikdo samozřejmě neříká, aby chodila s nosem nahoru po ulici s tím, že jsou jí všichn kolemjdoucí u zadní části těla, tohle samozřejmě nemyslím, ale... hlavní postava má jednu kamarádku, se kterou si evidentně rozumí, tak by si možná mohla trochu víc věřit, protože povídek s podobnými hrdinkami, je na světě tolik, jako máku v jedné makovici. Proto by to chtělo přidat alespoň o malinko víc sebedůvěry.

Trošku mě v závěru zarazilo, že hlavní hrdinka říká, že se jednalo o její šťastný pátek třináctého. Ovšem, stala se jí krásná věc, ale když si vzpomenu na začátek, kdy nechápala, proč to lidé berou jako nešťastný den, protože ona sama to tak nikdy neměla, přijde mi ten poslední odstavec značně nelogický.

Počet znaků: 10 728 znaků včetně mezer
Počet bodů: 7/10

Anotace:

Je pátek třináctého. Klér nikdy nevěřila, že by to mohl být špatný den, ale poté, co se jí rozbije žehlička na vlasy a na autobus jedoucí tam, kde se odehrává koncert, na který se hrozně těší, má deseti minutové zpoždění... je to snad nějaké znamení?

Hodnocení:

Povídka se mi líbila. Moc dobře se četla, ale... opět to ale. Vadily mi v ní chyby a také děj nebyl úplně nejoriginálnější. Co se týče těch chyb, ty nedělaly příliš dobrý dojem, bylo jich tam více než v prvních dvou povídkách. Je pravda, že Tea měla delší text než Anna Elizabeth z hlediska počtu znaků, ale to pořád nemění nic na tom, že tam byly gramatické chyby a různé překlepy.

Kdybych mohla poradit ohledně číslovek, ty bych většinou psala slovně. Už jsem totéž psala u Anny Elizabeth, ale chtěla jsem to napsat i sem, abys věděla, že se to týká i tebe. A rozhodně vás dvě nechci srovnávat. Jen by bylo fajn psát většinu těch číslovek slovně, protože nejsme v matematice a já nejsem učitelka trhající hlavy, to se nebojte.

Líbilo se mi, že autorka do povídky zakompovala i své zájmy a to především hudbu spojenou s tím, že hlavní hrdinka jede na koncert v pátek třináctého.

Kristýna Kaderová (Hledáme třináctého trpaslíka)
Počet znaků: 10 040 znaků včetně mezer
Počet bodů: 8.5/10

Anotace:

Sedm trpaslíků se přestěhovalo do Číny, kde sedmička není šťastné číslo a tak vzniká reality show, ve které se snaží najít zbylých šest trpaslíků, aby jich bylo třináct, což je v Číně šťastné číslo. Potrhlá reality show má už svůj šestý ročník a hledá toho posledního - kdo jím bude?

Hodnocení:

Velmi originální povídka, která byla druhou příčinou mých rozporuplných pocitů. Musím uznat, že i po druhém přečtení má rozporuplnost stále trvá. Tak trochu jsem doufala, že by mohla alespoň trochu vymizet. Vážně jsem si nebyla jistá, jestli si zvolit povídku, která mě rozesmála nebo dojala. Jak víte, zvolila jsem tu dojemnou a já jen doufám, že toho nebudu později litovat. Věděla jsem, že pokud si přečtu povídky, které mi přijdou stejně dobré, nebudu se moct rozhodnout, ale to už je holt riziko této soutěže. Je možné, že když se Kristýně v dalších měsících povídka povede lépe, bude to rozhodně naopak.

Anna Elizabeth ode mě dostala devět bodů, kdežto Kristýna osm a půl, protože jsem tyto dvě povídky nějak potřebovala rozlišit, aby nestáli na stejném místě a i nadále platilo, že na výherních místech zůstane jen jeden. Důvodem, proč jsem nakonec zvolila Anninu povídku, byl ten, že mi Kristýnina připadala uspěchaná. Nápad super, provedení taky, jen to všechno šlo moc rychle a já bych si přála znát emoce jednotlivých trpaslíků, abych si některého mohla oblíbit. A pak taky emoce moderátora, který celou soutěž uvádí.

Jinak si myslím, že byla povídka napsaná vskutku poutavě a zábavně a jde poznat, že autorku její psaní opravdu bavilo (není-li pravda?). Jen bych si s tím - být tebou - příště dala víc práce a trochu popsala i emoce jednotlivých postav, jinak to byl opravdu dobrý nápad, který si prostě jen zasloužil víc rozepsat.

Ceny do soutěže věnovalo nakladatelství Fragment.
 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Vážně moc děkuji za přidání komentáře. Vážím si toho. :-)
Možná je ještě nutno dodat, že na většinu komentářů se snažím odpovídat. :)