RC: Moje studentská kuchařka: jak vařit na koleji?

Jak uvařit ve studentské kuchyňce na koleji?

Název: Moje studentská kuchařka

Autorka: Helena Rytířová

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2015

Počet stran: 64 s.

Vazba: kroužková

Co se týká obálky, je na ní umístěno jedno z jídel uvedených v knize, a přestože jsem konkrétně tohle nezkoušela, domnívám se, že na pohled obyčejné nudle jsou tím nejlepším, co kuchařka ukrývá. Neříkám, že v ní byly nějaké příšernosti, ale... nač si kritiku vyplýtvat na úvod, že.

V každém případě se mi velice líbí na kroužková vazba, díky níž si mohu knihu ohnout tak, že se soustřeďuji jen na recept a neohlížím se na to, jak jídlo vypadá na obrázku. Grafická podoba knihy je tedy velice pěkná a musím uznat, že autorka si s tím zaručeně pohrála.

Důvod, proč jsem se rozhodla zrecenzovat tuhle kuchařku, byl ten, že jsem nastupovala podruhé do prvního ročníku na vysoké škole, jen tedy v jiném městě (což asi většina mých čtenářů ví) a nějakým způsobem jsem si všechno chtěla vytvořit lepší než v Opavě, kde mě to vyloženě mučilo. 

Říkala jsem si, že si budu v Olomouci i častěji vařit, ale ve výsledku si ve společné kuchyňce udělám maximálně míchaná vajíčka nebo špagety. Prostě nouzovky.

A bůhvíproč jsem si myslela, že tam kuchyňka a pokoje budou nějaké podobné - přece jen, škola pro větší počet studentů. Zklamání o velikosti jedné malé buňky pro tři osoby, kde se vyloženě mačkáme, jedné rychlovarné konvici pro dvě buňky, bylo opravdu velké.

Tak nějak jsem proto doufala, že v kuchařce najdu recepty, které budu moct vyzkoušet přímo na koleji, ale ve výsledku jsem musela recept vyzkoušet doma, jelikož na koleji jsem prostě neměla dostatek ingrediencí, no, a na týden si přece nebudu kupovat jídlo za pět set. 

Nebo koření, které bych pak už nevyužila. Anebo takový mixér. Víc než jeden hrnec. Větší pánvice. Milion zbytečností - kdo si může myslet, že bych tohle všechno tahala na kolej kvůli jednomu nebo dvoum receptům?

Čekala jsem tedy, až doma nebude nic navařeno a já budu pokud možno sama doma, abych mohla něco nafotit. Stalo se tak minulý pátek, kdy jsem udělala jablečné lívanečky - opravdu podle kolejního řádu: využila jsem na ně totiž úplně obyčejnou pánvici, jelikož doma lívance pořádně neděláme, takže tu nikde není ani žádná speciální pánvice.

Fakt, že jsem třeba ani neměla nástroj, abych na koleji udělala blbou bramborovou kaši s párkem alá kašpárek, mne natolik rozhořčil, že jsem vlastně ani do vaření podle receptu z této kuchařky neměla chuť. 

Já vím, všechno se dá nějak udělat, ale myslela jsem, že když je to studentská kuchařka, autorka tam popíše i to, jak třeba improvizovat, pokud máte něčeho nedostatek.

Abych však jen nehanila, mohu říct, že pro někoho by ta kuchařka jistě mohla být užitečná. Pro někoho, kdo se s žádným z těch receptů nikdy nesetkal by to mohlo být fajn. A i když jsou ty recepty vskutku primitivní, většinu z nich bych si asi na koleji dělat netroufla. Možná na bytě ano, ale na koleji ne.

Nicméně, grafická podoba knihy Moje studentská kuchařka je parádní, kromě toho se mi také líbilo úvodní slovo autorky, kde popsala, proč se rozhodla ji sepsat. Neřekla bych, že lituji toho, že ji mám doma - více lituji toho, že je nevyužitelná pro můj studentský život.

--

Helena Rytířová se narodila roku 1951. Je prezentována jako skvělá kuchařka a fotografka (což je mimochodem dost dobře vidět na fotografiích u receptů), dále také jako manželka textaře Zdeňka Rytíře. Jedna z mála lidí, kteří vaří dvě teplá jídla denně. Kromě knihy Moje studentská kuchařka vydala kupříkladu Kuchařku pro kluky a holky, Křížovky a prima recepty či Kuchařka pro tebe - báječné recepty krok za krokem. Pokud se nemýlím, její první vydanou kuchařkou bylo Nedělní menu - to se stalo v roce 2008.

Za poskytnutí recenzního výtisku opravdu moc děkuji nakladatelství Fragment.