Se Sukubou poprvé

Může vypadat, jak se jí zlíbí.

Dostane každého muže, který se jí líbí.

A přesto není šťastná...

Původní název: Succubus Blues
Český název: Sukuba
Podtitul: Trápení
Autorka: Richelle Mead
Nakladatelství: Domino
Rok vydání: 2011
Počet stran: 312 s.

Na obálce máme Georginu Kincaidovou, hlavní hrdinku celé série, která je i vypravěčkou svého příběhu. O to je to osobnější. O to člověk víc tu knihu prožívá. Za Georginou ještě můžeme vidět jakési město - podle mého názoru je to Seattle, kde se kniha odehrává.

Abych tak na úvod recenze řekla, tahle kniha od Richelle Mead byla mou premiérou a původně jsem si chtěla z knihovny půjčit Vampýrskou akademii, která tam tedy nebyla komplet, no, a Sukuba zrovna ano. Tak jsem dala na doporučení kamarádky, které se Sukuba líbila a vypůjčila si ji. No, a vlastně musím uznat, že toho opravdu nelituji.

Četla se totiž skvěle. Nebyly tam žádné nudné pasáže, u nichž bych přetáčela stránky, abych zjistila, kdy ta daná kapitola skončí. Bavilo mě to. A od té doby, kdy se do děje dostal Seth, nemohla jsem se od knihy už vůbec odtrhnout. Seth je spisovatel. Autor knih, které Georgina tak miluje, no, a ten se jednoho dne vydává na autogramiádu do Seattlu. Ještě k tomu je to však obrovský introvert. Už chápete, proč mi byl tak blízký?

Já nevím, jak někomu jinému, ale mně připadal roztomilý. To jak se, pozor SPOILER, zamiloval do Georginy, bylo tak fascinující.

Naproti tomu jsem i chápala Georginu. Bylo evidentní, že k němu něco cítí. Už jen proto, že mu nechtěla ublížit. Nebo to možná prve bylo kvůli jejím zásadám, netuším. Georgina je sukuba, která má za sebou už několik tisíc let. Nestárne. Může měnit podobu, v koho se jí zamane.

Jenže pravdou také je, že není ráda sukubou, a když se jí stala, nebylo to ze sobeckých důvodů, což čtenáře asi přiměje ji částečně litovat, na druhou stranu i obdivovat, že je tak silná. Snaží se žít obyčejný život a je knihovnicí v jednom knihkupectví v Seattlu, už jen proto mi i ona byla sympatická. Inu, kdo by nechtěl pracovat v knihkupectví?

Celý příběh však není pouze o zakázané lásce mezi Georginou a Sethem (i když v tomhle díle se spíše oťukávají) a jak pěje sama anotace, jedná se o podivné nadpřirozené síly, které odmítá přijmout jak nebe, tak peklo. Od té doby, co jsem se dozvěděla, co vlastně hledají, jsem si zpola byla jistá, že vím i koho. A nemýlila jsem se. Ale druhého pachatele bych netipla, takže tohle pro mě bylo překvapení.

Navíc jsem se na konci málem rozbrečela (co málem!), takže i za tohle patří knize palec nahoru a plusový bod k tomu. Ne že bych za slzy byla ráda, ale u knih mi to nevadí a jsem ráda, když si u nich pobrečím, takže i tohle hodnotím kladně.

"Jíme i jiné věci," poznamenal Peter a spokojeně si pohladil břicho. "Nepřijímáme jenom krev. A pak se přibírá."

To byla ta nejdivnější věc, jakou jsem od Duanovy smrti slyšela. "Nech toho, Petere. Začínáš být směšný. Příště se snad vydáš k Hughovi na liposukci."

- 126 s.

Ještě k tomu jsem se u čtení knihy i skvěle bavila, viz úryvek, který jsem dodala na ukázku. Ano, je to vytržené z kontextu, ale myslím, že i takhle je to docela vtipné. Vampýr na liposukci? Slyšeli jste už někdy o tom? Další věcí, kterou bych na knize hodnotila kladně by bylo to, že kromě sukuby se pohybujeme i okolo jiných dalších nadpřirozených stvoření. Kupříkladu vampýrovi, skřetovi či třeba andělovi nebo démonovi.

Pasáže s touhle partičkou Georgiiných kamarádů jsem si naprosto užívala a bavily mě. Připadaly mi vážně legrační a už jen kvůli nim bych vám knihu doporučila. Trochu jsem se té knihy ze začátku bála. Třeba, že tam bude přemíra sexuálních scén, ale nakonec musím uznat, že mi toho tam tolik ani moc nepřišlo, a když už, dalo se to číst.

Na závěr tedy musím dodat, že pokud jste tuhle knihu ještě nečetli a jiné knihy od autorky ano, je to skoro vaše občanská povinnost, abyste si ji přečetli. Já to rozhodně doporučuji.