Čtení jako prostředek k jezdění MHD zdarma?

Na tenhle nápad jsem narazila na Facebooku, kde na stránku s článkem odkazovalo hned několik stránek. No, a to bych nebyla já, kdybych se k tomuto nevyjádřila, jelikož mi to přijde absolutně úžasné.

Ale zároveň mám obavy. Ne z toho, že čtenářů díky tomu přibude, to ne. Spíše z toho, že by si pak vytáhl knihu každý vyčůránek, který by do autobusu v Česku nastupoval, aby nemusel platit za cestu. Možná jsou to opravdu jen mé negativistické myšlenky.




Abych tak k tomu něco řekla a článek tak nestál jen na těch dvou odstavcích, které jsem vyplýtvala v úvodu, líbilo by se mi, kdyby to zavedli i u nás. Sice se obávám, že by se to zvrhlo v něco takového, co jsem uvedla, ale pravdou je, že kdokoli by knihu byť jen chytil do ruky, aby se v autobuse identifikoval jako čtenář, minimálně by stálo za to, mu složit hold za odvahu.

Například že se nebál, že by mu ta kniha například ukousla ruce, jak mívá ostatně strach můj brácha.

Netuším, ale řekla bych, že někdo by knihu nevzal do ruky, ani kdybyste mu řekli, že bude mít všechno zadarmo. Je to smutné, ale bohužel je to pravda. Výmluvy na to, že člověk nemá čas na čtení, nepřijímám. Kdo rád čte, alespoň hodinku denně si na knihu najde.

Pokud mohu být upřímná, brala bych podobnou akci pro cestování ve vlaku, nejen v autobuse městské hromadné dopravy. Já třeba miluji čtení ve vlaku. Mnohem víc, než když jedu autobusem. Protože, alespoň u nás, jsou ty trasy strašně krátké a člověk nestihne přečíst kapitolu a už musí vystupovat. Kdežto když jedete vlakem, je jedno, na jak velkou vzdálenost, dokážete si to rozplánovat.

Alespoň já si vždycky, když jedu ve vlaku to čtení nějakým způsobem naplánuji. Přičemž asi nejlepší je to plánování uskutečnit v rychlejších vlacích, kde hlásí, v jakém přibližně čase dojede do... například do Hranic na Moravě. Nebo do Olomouce. Či vlastně kamkoli se vám zamane.

Jenže, v osobních vlacích se čte lépe. Ta atmosféra starších vagónů, je nepopsatelná. Kouzelná. Magická. Úžasná. Ale zase vás ruší od čtení fakt, že když zastavíte v nějaké stanici, máte nutkání se podívat, kde se nacházíte. Minimálně u mě to tak chodívalo v době, kdy jsem ještě jezdívala vlakem z Opavy, teda vlastně z Hranic, ale to je jedno. Postupem času (aneb, jak jsem vlakem jezdila čím dál častěji) už jsem dokázala odhadnou, kdy se odvrátit od knížky a uložit ji zpátky do kabelky.

Teď se mi to tu trochu zvrhlo v popisování mé cesty vlakem a čtení ve vlaku, co? Ona by ta čtenářská vlaková akce nemusela být každodenní, stačilo by vybrat určité dny - například takové, kdy se koná Svět knihy a jiné knižní veletrhy. Nebo kdyby se dotyčný prokázal vstupenkou na určitou čtenářskou akci.
Věřím, že by to mohlo fungovat. A určitě by si tak čtení zamilovali další lidé.

A co vy? Líbilo by se vám, kdyby to proběhlo i u nás?

Jak byste reagovali na jízdné ve vlacích zdarma při ukázání knihy?