Český název:
Krvavé ostří
Autorka: Sarah J.Maas
Nakladatelství:
CooBoo
Rok vydání: 2017
Počet stran: 404
s.
Vazba: brožovaná
Na obálce máme Celaenu Sardothien. Nečekaně se na ní
nachází hlavní hrdinka celé série, potažmo i celé této povídkové knihy ke Skleněnému
trůnu. Má na sobě plášť a na hlavě jí spočívá kápě, což je kvůli tomu, že
Arobynn – mistr Tvrze vrahů – nechce, aby někdo zjistil, že obávaný Adarlanský
zabiják je žena. Nebo aby někdo znal její tvář.
U této série mi ale trochu překáží
brožovaná vazba, jelikož je díl od dílu tlustší a tlustší. U Krvavého ostří se
mi navíc vazba trochu přelomila… nicméně na jednu stranu se mi i tahle závada
líbí, jelikož alespoň tak skutečně vypadá, že byla čtená.
Když jsem se v létě minulého
roku konečně dostala k prvnímu dílu Skleněného trůnu, nedokázala jsem
uvěřit, že jsem tak dlouho odolávala a že půl roku stála v mé knihovně
netknutá. Styl psaní Sarah J. Maas mě už tehdy naprosto uhranul a i když se má
ve zvyku dlouho rozepisovat než se v knize vůbec něco začne dít, nevadilo
mi to a Skleněný trůn jsem četla s chutí.
Na začátku tohoto roku jsem pak
přečetla Půlnoční korunu a Dědičku ohně, čtvrtý a zatím netlustší
díl si nechávám na později – skvěle tak posloužilo Krvavé ostří, kdy jsem si osvěžila děj Skleněného trůnu a mohla
poznat Celaenin svět ještě předtím, než ji král zajal a dal odvézt do solných
dolů v Endovieru, což není spoiler – už jen vzhledem k tomu, že první
díl vyšel dřív. Když se nad tím tak zamyslím, možná měl celou dobu plán, že
uskuteční ten souboj o svého nejlepšího bojovníka kvůli tomu, že Celaenu
nezabil a poslal ji do Endovieru.
Mimo Celaeny se v Krvavém ostří
setkáváme ještě s vrahem Samem,
který je do naší obávané vražedkyně zamilovaný a také Arobynnem Hamelem, tedy oním mistrem, jehož je Celaena chráněnkou.
Arobynna jsem moc ráda neměla z toho důvodu, že až moc dobře věděl, kým
Cel doopravdy je a uměl to s ní. Udělal z ní Adarlanského zabijáka a
také svoji nástupkyni.
A ač by to do něj někdo možná
neřekl, měl i sklony být k Celaeně romantický. Ta v něm však
viděla spíš svého otce, strýčka… nedokázala si ho jako milence představit. Přece jen byl o dost starší. V tomhle
ohledu mi byl krajně nesympatický – chtěl, aby si, až se rozhodne uplatňovat
jisté nároky – vybrala jeho. Nebo jsem to tak z něj alespoň cítila.
Tahle povídková kniha začíná u
příběhu Vražedkyně a Pán pirátů. Zde
Arobynn vyšle Celaenu se Samem, záhy poté, co zemře jeden z jejích oblíbených
vrahů – Ben – právě za kapitánem pirátů Rolfem, aby byla jeho
osobní dýkou a dovezla jakousi náhradu v podobě zlata. Na rozjezd celého
jednoho příběhu, který vlastně navazoval na každý předchozí, to byla dobře
napsaná povídka, ale asi ne úplně moje oblíbená.
Další povídkou v tomto souboru
– nejkratší povídkou – byla Vražedkyně a
léčitelka. Z mého pohledu se mi tahle povídka líbila nejvíc.
Rozpomínala jsem se na to, co jsem se dozvěděla ze třetího dílu série a říkala
si, že Yrene Vížka by jí vzhledem k léčitelským
schopnostem mohla pomoct a že by se s ní třeba i mohla setkat někdy
později – a pokud si třeba změnila jméno, mohla se s ní setkat přímo králi
pod nosem.
V této povídce se toho zase
tolik nestalo, rozhodně ne něco, co by později navazovalo na další díly, spíše
Celaena rozmýšlela o tom, co jí Arobynn udělal – a co udělal Samovi – za neuposlechnutí
příkazu z předchozího dílu a porušení jeho dohody s kapitánem pirátů.
Kvůli tomu ji také vyslal do
pouště k Němému mistrovi, aby se naučila poslušnosti, na což navazuje
další povídka a to Vražedkyně a poušť.
Tu se setkává s Ansel, kterou vlastně považuje za svoji jedinou kamarádku,
tedy až do určité chvíle, kdy se všechno pokazí.
No, a potom, co od Němého mistra
dostane jakési potvrzení, že splnila výcvik – a ještě něco navíc – se dostanou
na řadu další části. Vražedkyně a
podsvětí a Vražedkyně a říše. U
obou těchto povídek bych řekla, že jsou tu jak již jisté náznaky Arobynnových
citů, tak také už se můžeme domnívat, že Celaenu brzy zavřou do Endovieru.
Tyhle dvě povídky už opravdu hltáte, a i když víte, jak příběh skončí, nevíte
všechno – nevíte, kdo vlastně Celaenu zradil. A o tom nemá tušení ani sama
Celaena.
Mohu tedy říct, že se mi tahle
povídková kniha ke Skleněnému trůnu líbila a bylo to pro mě příjemné zpestření,
navíc jsem po dočtení dostala okamžitě chuť pustit se do čtvrtého dílu série a
to do Královny stínů, ale ta bude muset ještě malou chvilku počkat. Řekla bych, že i když jste nečetli původní sérii, tak se do
této knihy dostanete a ještě k tomu, až sérii konečně začnete číst, budete
mít přehled o Celaenině minulosti.
Pokud vím, tak tam nejsou žádné spoilery –
nebo mi to tak alespoň nepřipadalo z mého pohledu – takže si myslím, že
vám s klidným svědomím mohu doporučit začít číst Skleněný trůn touto
knihou. Pokud chcete, nikdo vám v tom bránit nebude, ale upozorňuji, že tohle je pouze doplňková kniha.
--
Sarah Janet Maas pochází z New Yorku. První podobu série Skleněný trůn napsala, když jí bylo
pouze šestnáct, a série je teď prodávána v třiadvaceti jazycích.
Sarah v současné době žije v
Pensylvánii s manželem a psem. V roce 2008 absolvovala s vyznamenáním na
Hamilton College z tvůrčího psaní a s vedlejším oborem religionistikou.
Dnes žije v Kalifornii. Když není
zrovna zaneprázdněná psaním, prozkoumává spolu se svým manželem kalifornská
pobřeží.
Krom Skleněného trůnu ještě
napsala sérii Dvůr trnů a růží, což
je převyprávění klasické pohádky Kráska a zvíře.
Za poskytnutí recenzního výtisku opravdu moc děkuji knihkupectví Knihy Dobrovský,
kde si knihu samozřejmě můžete zakoupit - ať už na samotném eshopu či v kamenném knihkupectví. :)
Krásná recenze :),
OdpovědětVymazatna knihu mám zálusk, stejně jako na celou sérii. Snad se k ní brzy dostanu.
Sérii Skleněný trůn jsem nečetla ani tuto povídku k ní. Ale je to jedna z mála knih, ke kterým bych se ráda dostala. =)
OdpovědětVymazatA recenze je krásně napsaná.