RC: Adibas

Originální název: Adibas

Český název: Adibas

Autor: Zaza Burchuladze

Nakladatelství: Omega

Rok vydání: 2016

Počet stran: 176 s.

Vazba: pevná

Obálka na mne působí velmi dobrým dojmem – líbí se mi to zlaté písmo, které se doopravdy leskne, a v kombinaci s černou barvou proti tomu nemůžu nic vytknout. Zaujal mě i ten název, kde je vlastně použita a změněna značka Adidas. Když to tak shrnu, obálka se mi na celé knize líbí nejvíc.

Mistrovské dílo jednoho z nejvýznamnějších gruzínských autorů. Ne že bych se nechala zlákat tím, co se hlásá na zadní straně knihy, anotace mi v době, kdy jsem o knihu žádala k recenzi, zněla velmi dobře. Vlastně i teď zní, ale… má to jeden háček.

Ta zaprvé, rozhodně bych neřekla, že se jedná o mistrovské dílo – anebo překladatel zkazil překlad, i to je možné. Nicméně pochybuji, že by si při překládání usmyslel, že tam fakt patří tolik sexuálních, mnohdy až perverzních scén, kdyby tomu tak skutečně nebylo v originále. 

Na Databázi knih má kniha celkem jasné hodnocení, možná i z toho důvodu, že u nás není příliš známá. Nebo ne možná, určitě z toho důvodu.  Na Goodreads už to tak jasné hodnocení není. Někteří hodnotí jednou hvězdičkou, někteří pěti… upřímně řečeno těch pět hvězdiček momentálně nechápu, ale asi co člověk, to názor a co země, to jiný názor.  

Takže v Gruzii klidně může být nejvýznamnějším autorem, nemám nejmenší tušení, kolik lidí tak asi může v Gruzii psát. Myslím, že víc než nejvýznamnějším autorem je nejkontroverznějším autorem. Podle jeho medailonku (přiložen na konci recenze) to tak alespoň soudím.

Musím po pravdě říct, že pro mě bylo utrpení tuhle knihu číst a zvládla jsem přečíst asi 97 stránek, než jsem to definitivně vzdala. Sice jsem Padesát odstínů šedi nečetla, ale řekla bych, že proti tomuto je to jen slabý odvar, co se týče počtu erotických scén. A to vlastně Adibas ani není erotický román.

Dobře ale, abych jen nehanila, autorovi nemohu upřít, že určitou část lidské populace ve své knize vystihl velice dobře, tím spíš, když hlavní postava, která celý příběh vypráví, je jejím zářným příkladem. Je to kniha o tom, jak dokážou být někteří lidé lhostejní. Jak poslouchají hudbu přes iPod, oddávají se nezřízenému sexu a berou drogy. A to je jen zlomek. 

Když vezmu v potaz jednu scénu v této knize, ta lhostejnost z toho přímo čiší. Šlo tam o to, že hlavní hrdina – odpusťte, za celých 97 stran jsem si nebyla schopna zapamatovat jeho jméno, nicméně bych řekla, že v této knize nejde o jména – natáčel svoji bývalou přítelkyni a svého kamaráda, nyní jejího současného přítele při sexu, zatímco venku probíhala válka. 

Chtělo se mi při čtení této knihy zvracet. A to hned několikrát. Když ale píšu tuhle recenzi, dochází mi, že to jedině musel být účel a já to prostě nezvládla, to však nic nemění na tom, že v samotném příběhu byla zamotaná jakási nesourodá směs něčeho, co se mi tam prostě nehodilo a co nejsem schopna pochopit.

Byly tam asi čtyři stránky horoskopů a já absolutně nepochopila, proč je tam autor vrazil. Pokud měly popsat den daných postav, pak k tomu mělo být ještě napsané, jaké postavy byly myšleny. Omlouvám se, ale fakt si nejsem schopna zapamatovat data narození postav, pokud tam vůbec byly, se kterými si nejsem schopna vytvořit žádný vztah.

Vlastně tedy nemohu říct, že by kniha byla úplně o ničem, jen jsem jí na začátku psaní recenze byla tak znechucená, že jsem nepochopila tu pointu, proč byla napsaná. Neříkám, že ji doporučuji. A už vůbec vás nenaháním do knihkupectví, abyste si ji hned pořídili, já myslím, že do téhle knížky je potřeba nějakým způsobem dozrát a pochopit, co chtěl autor 172 stránkami o sexu a drogách říct.

Nechápu všechno, to je asi samozřejmé, když jsem knihu nezvládla přečíst celou. Myslím, že celou knihu zvládne přečíst jen hodně otrlý jedinec nebo někdo lhostejnější než postavy v knize, s nímž podobné scény ani nehnou. V zásadě to tedy nebylo úplně špatné, když se zamyslím a jsem schopna najít ty souvislosti, co v knize jsou.

Nicméně to nic nemění na tom, že ta kontroverze z knihy přímo dýchá. To je tak, když někdo napíše o tématu, kterým se v nějaké zemi žije, ale v jiných zemích je prostě a jednoduše tabu. Otázkou je, jestli je lepší o tom mluvit, nebo se raději zdržovat komentářů.

Já už knihu dočítat nebudu, nemám na to dostatek síly, ale třeba ji najdete vy…

--

Zaza Burchuladze se narodil roku 1973 v Tbilisi. Jeho romány a eseje byly spáleny náboženskými extremisty a odsoudil je i prezident Saakašvili v gruzínské televizi. V létě 2012 byl napaden neznámými útočníky a i s rodinou byl nucen uprchnout do Německa. Nyní žije a pracuje v Berlíně. Jeho romány získaly několik ocenění. Adibas je jeho první kniha psaná v němčině.

Za poskytnutí recenzního výtisku opravdu moc děkuji nakladatelstvíOmega.

Knihu si můžete zakoupit buď v eshopu nakl. Omega,

nebo v eshopu či přímo knihkupectví Knihy Dobrovský.